Jak se psaly PR články v roce 1943

bře 15 2021

Natálie z redakce Markeťáků mi udělala velkou radost. Na základě podkladů, které jsem dodal, napsala reportáž o tom, jak vypadal PR článek v roce 1943.

Před pár lety jsem zde psal, jak se dělalo PR v 16. století. Tentokráte mi jako zdroj informací neposloužila prohlídka zámku, ale návštěva mé pratety Alenky. Dostal jsem od ní novinový článek z roku 1943, který propaguje jejich rodinnou firmu. Velmi mne zaujala práce s klíčovými slovy, například "moderní stroje" :). Sice se tehdy nepředpokládalo, že článek bude chroustat Google, ale bylo potřeba lidem v hlavách vytvořit správné asociace. Vše podstatné je ve výše odkazovaném článku. 

Obr. 1: Rodina Bakošova

Prateta Alenka je ta nejmenší holčička, kterou drží Ján Bakoš (bratr mého pradědy). Osobně si pamatuji ještě svého "krstného dědka" (tak jsem mu říkal, protože byl "krstný tato" mojí mámy) Jána Bakoša mladšího (na fotce jako kluk vpravo). Měl velmi rád děti a já ho jako dítě zbožňoval. Uměl se vcítit do dětské duše, měl pochopení pro klukoviny a smysl pro dobrodružství. Navštěvoval jsem ho i pratetu v jejich domě na modranském náměstí. Nebo jsme za ním s mámou chodil na jeho chatu, kde mi vyráběl dřevěné zbraně.

Na fotce sedí můj prapraděd Karol Bakoš. Člověk, kterého jsem nikdy neměl možnost vidět osobně, ale vyprávěla mi o něm má početná slovenská rodina. S nejstarší dcerou Sidónií odjel do USA, kde pracoval jako dělník. Když přišel o nohu, vrátil se zpátky do Modry. Sidónie se v Americe provdala za přistěhovalce pana Rapoše a již tam zůstala. Karolovi další synové a dcery drželi celý život spolu a vedli k tomu i své děti. Své prázdniny na Slovensku jsem proto trávil návštěvami početných dědových bratranců a sestřenic.

Jak se (ne)stát mediální potravou?

říj 25 2020
Pro internetová média je důležitá čtenost. Dobře vědí, že čím kontroverznější titulek zveřejní, tím větší proklikovost a diskutovanost článku mohou získat. Proto zejména v dnešní době musí být člověk, který vystupuje v médiích, opatrný na svá slova. Cokoliv řekne, může být vytrženo z kontextu a poskládáno tak, aby byl článek tahákem pro co největší počet lidí, či aby mediální obraz dotazované osoby pasoval do příběhu pisatele článku, jenž si dal za cíl správným způsobem poučit veřejnost. O to chutnějším soustem jsou pak pro autory článků aktuálně známí lidé, kteří média ochotně a hojně zásobují svými výroky a názory. Tito lidé obvykle v dobré víře ani netuší, do jaké jámy lvové strkají hlavu.
 
Trochu teď odbočím. Pamatujete na známý Kubrickův film Olověná vesta? Vzpomínáte na seržanta Hartmana, který v první části psychicky i fyzicky týral své svěřence? Potom si možná vzpomenete, jakým způsobem se podařilo Hartmanovi zlomit soudržnost rekrutů a obrátit je proti zavalitému Leonardovi. Zatímco ostatní pod krutovládou Hartmana trpěli, hladověli, klikovali do odpadnutí. Leonard seděl opodál, všem na očích, papal koblihy od Hartmana a díval se na to jak ostatní trpí. Leonard se pro zbytek jednotky brzy stal symbolem jejich utrpení a agrese vůči jeho osobě na sebe nenechala dlouho čekat.
 
Každá doba s sebou přináší své celebrity, ty se patrně nikdo nesnaží lámat jako seržant Hartman, ale jako mediální potrava se hodí nesmírně. Zvláště když jsou něčím extravagantní, snadno zapamatovatelné a po jejich jménu prudce vzroste informační poptávka. Pisatelé článků se chtějí odlišit a zaujmout publikum. A tak se ptají na cokoliv. Pokud se dotyčná osoba ochotně ke všemu vyjadřuje, na vše prezentuje svůj názor, roste i počet styčných ploch pro čtenáře článků. S růstem styčných ploch tak roste i počet lidí, které s mediálně protěžovanou osobou nesouhlasí, byť se s ní původně mohli ztotožňovat. Navíc čím kontroverznější odpovědi, tím více vody na mlýn pro média, která pak dokáží tvořit velmi kreativní a úderné titulky. To jen generuje vyšší čtenost a více rozhádaných diskutérů, kteří víří kolem dané osoby.
 
Obr. 1: Nad svým mediálním obrazem může člověk snadno ztratit kontrolu
 
A v tuto chvíli může nastat problém. Pokud daná osoba svůj mediální obraz neřídí či nad ním úplně ztratí kontrolu, stává se pouhou hříčkou v rukou médií. Ty se samozřejmě nesnaží osobě primárně uškodit, ale jak získat čtenost vědí velmi dobře. Může tak vzniknout pokřivený mediální obraz člověka, který káže o mrtvolách, vyzývá k omezování osobní svobody a u toho papá buchtičky se šodó. Ano samovolně tak může vzniknout pomyslný Leonard z Olověné vesty, který štve čím dál tím větší počet lidí. Média v tomto ohledu už obvykle neřeší, zda je motivace lidí kliknout na článek spojena s pozitivní či negativní emocí a témata do lidí perou ostošest a ještě více a ještě víc. Na těch médiích, která ještě dovolují diskuze, se pak odráží to, jak kotel vře a nenávist se stupňuje extrémním tempem.
 
Obr. 2: Kotel vře a nenávist se může vystupňovat do extrémů.
 
Nezbývá, než si uvědomit, že kdokoliv, kdo se přes noc stane známým, se může stát mediální potravou. Člověk snadno podlehne mámení pozornosti a zájmu o svou osobu a pak už nad tokem informací o své osobě lehko ztratí kontrolu. Ne nadarmo si slavní umělci či politici najímají mediální poradce a PR agentury.

Jak získat zdarma celorepublikovou PR kampaň

dub 12 2020

Dnes všichni kdo pracují v reklamě a PR musí žasnout nad virálem, který obletěl média a internet. Protože jsem optimista, tak se směji, až se za břicho popadám, jinak bych snad musel břečet. Uskupení ANO + Agrofert dnes zdarma získalo PR kampaň těch největších rozměrů. Jak takovou kampaň udělat? Stačí zajet třeba do Makra, koupit bednu perníčků od Penam, přivézt je do domova seniorů a na vrátnici je předat se slovy: "Armáda a Penam Vám přejí Veselé Velikonoce". O zbytek se už postará lidská hloupost. A výsledkem je umělá kauza gigantických rozměrů, ke které se vyjadřují lídři parlamentních stran i mainstreamová média...

Bystré oko si povšimne rozdílu mezi dodatečně změněnými titulky u některých odkazovaných článků a původními titulky, které zůstávají v URL. 

Ač nepatřím mezi příznivce našeho prémiéra, nezbývá mi než mu pogratulovat k patrně nejlevnější PR kampani v historii :D. Ještě více takových opozičních politiků a novinářů a Marek Prchal přijde o práci ;)

Jak se dělalo PR v 16. století?

zář 29 2017

Lichtenštejnové patřili spolu s Ditrichštejny mezi nejmocnější jihomoravské rody. Zatímco ti první získali rozsáhlé majetky již v 13. století od Přemyslovců, vzestup Ditrichštějnů nastal až později. První prokazatelné zmínky o jejich rodové linii se datují do roku 1492, kdy Pankrác z Ditrichštejna bojoval s Turky. Jeho mladší syn Zikmund byl povýšen do baronského titulu, byl turnajovým druhem císaře Maxmiliána I. a výborným diplomatem. Mimochodem jeho zásluhou přešel český trůn do rukou Habsburků. Díky tomu, že Zikmund domluvil dvojitou svatbu mezi Habsburky a Jagelonci. Potomci Zikmunda byli již neodmyslitelnou součástí císařského dvora a od Habsburků postupně získali panství Mikulov i knížecí titul. Čím si Zikmund své postavení vydobyl a jak jej dokázal udržet pro další generace? Odpovědi se Vám dostane při prohlídce zámku Mikulov, je nakreslena na tomto obraze.

Ditrichštejnská svatba 22. července 1515

Obr. 1: Ditrichštejnská svatba 22. července 1515

Obraz zachycuje takzvanou Ditrichštejnskou svatbu z 22. července 1515, na které si Zikmund z Ditrichštejna bere Barboru z Rottalu. Barbora byla nemanželskou dcerou císaře Maxmiliána I. Habsburkové se po staletí o své levobočky uměli dobře postarat a jejich provdáním za příslušníky šlechty jim zajistili důstojnou budoucnost. Pro Zikmunda z Ditrichštena byla tato událost příležitostí, na jeho svatbě bylo tolik významnějších hostů, že sám na obraze stojí (v modrém plášti, v levém rohu), zatímco ostatní hodují.

Bez ohledu na to, koho si vzal, se Zikmundovi podařilo získat si postavení i přízeň císaře. Svatba s Barborou však jeho potomkům neoficálně zajistila "císařskou krev". A o tom, aby byla tato neoficální skutečnost oficiálně zaznamenána a důležitým lidem po generace připomínána, se Zikmund postaral mistrovsky. Nechal nakreslit obraz a to v několika kopiích. Těmi pak dle svého uvážení "na památku" obdaroval zúčastněné. O počtu kopií a jejich dataci se vedou dohady, účel jejich vytvoření je však nasnadě, bylo to pro Ditrichštejny po čertech dobré PR. Obraz představoval ve své době značnou hodnotu, malířský mistr nebyl na každém rohu a barvy byly velmi nákladné. Vlastnictví obrazu odráželo postavení jeho majitele, ten si obrazu pochopitelně cenil a společně s ním vystavoval i informaci, kterou obraz nesl.

Prohlídka Mikulova mě inspirovala. Pro nás jsou císaři naši stálý klienti. Nehodláme se ženit s jejich dětmi ;) , ale namalujeme jim obrazy. Investujeme část našeho času a prostředků do digitální pocty pro naše klienty. No a na této poctě s Petrou již měsíc pracujeme, brzy zde napíši více :).