Emoční design a jeho význam pro technokrata

čen 11 2025

To, že jsem spíše technokrat než estét, se prolíná do mé práce odjakživa. Upřednostňuji funkčnost před vzhledem, robustní backend před líbivým frontendem. UX-áci a UI-áci jsou pro mě osvícení lidé, kteří mi dodají vstupy pro vývojáře. UX jsem dosud vnímal jako disciplínu na pomezí designu a statistiky. Že existuje také něco jako "emoční design", jsem netušil až do půlky minulého roku. Tento text je o mém střetu s emočním designem a o tom, co mi tento střet dal.

Kdo je Honza Tejchman

Honza Tejchman zasvětil část svého života poznávání lidských emocí. Po úspěšné kariéře v IT se začal věnovat terapii a psychologii. Vede tematická cvičení pro děti s rodiči pod názvem Empower The Child. Před lety nás seznámil společný kamarád Josef Smolka. A od té doby se s Honzou čas od času setkáme na nějakém IT projektu. Před rokem jsme se znovu potkali při zakázce na prodejní web určený pro specifickou cílovku.

Estetika versus emoce

Na společném projektu chtěl Honza vést ruce designerům. Řada požadovaných prvků byla pro mě na hraně vkusu. Honza měl ale jasno v emocích, které mají jednotlivé části webu postupně "vyzařovat". Říkal věci jako: "Tady chci průzračnou sklenici čisté vody", "Tady chci barevný dům u vody", "Tady chci tmavé barvy, déšť a mokro", "Tady teplo domova", "Tady nabídku". Když jsem si pak výsledek prohlížel očima cílovky, dokázal jsem cítit emoce, které nejspíš cítit má.

Moje zkušenost

Pořád jsem nad Honzovým přístupem musel přemýšlet. Až jsem mu na přelomu loňského a letošního roku zavolal a zeptal se ho, zda bych si u něj mohl objednat sezení a zkonzultovat s ním redesign webu TRITON IT. V té době jsem už v hlavě měl koncept komunikace skrze firemní vertikálu. Navštívil jsem tedy Honzu a tohle je pro mne ta nejzásadnější část našeho rozhovoru...

🧔
Honza: "Představ si úspěšnou firmu jako abstrakci, co vidíš?"
🧑‍💻
Já: "Věž"
🧔
Honza: "Jak vypadá?"
🧑‍💻
Já: "Má tlusté stěny, patra a je vysoká"
🧔
Honza: "Stěny z betonu?"
🧑‍💻
Já: "Ano, hodně tlusté z betonu, aby byla stabilní a šla stavět výš"
🧔
Honza: "Co je uvnitř?"
🧑‍💻
Já: "Technologie, nápady, inovace, klid na práci, zasloužené bohatství."
🧔
Honza: "Před čím to ty stěny chrání?"
🧑‍💻
Já: "Před nepřízní okolností, konkurenty i nájezdy zbytečných služeb z venčí."
🧔
Honza: "Co je nahoře?"
🧑‍💻
Já: "Staveniště, pořád se staví na dobrých základech výš a výš."
🧔
Honza: "Pokud je klient vaše krevní skupina a ví, že potřebuje a chce tu věž, nebo ji už sám staví, dokáže se na vás emočně napojit. Ale u zbytku uvažuj takto... Že jsou lidé horizontální. Jejich svět je rozkvetlá zelená louka plná květin. Ty jsi neomezen výškou věže, ale omezen jejím betonovým obvodem. Ale oni jsou neomezeni horizontem - šířkou. Jejich kvetoucí louka je nekonečná. Na druhou stranu nejsou schopni vnímat tvou vertikální osu. Co vidí? "
🧑‍💻
Já: "....no...hnusný betonový půdorys uprostřed jejich rozkvetlé louky! ... AHA!"
🧔
Honza: "Správně. A co musíš udělat?"
🧑‍💻
Já: "Nakreslit tu věž a zapracovat na její projekci do světa horizontálních lidí. Aby viděli patra věže."
🧔
Honza: "Přesně! Nemusíš začít malovat kytičky. A nemusí Tě pochopit každý. Ale musíš lidem tu věž promítnout."

Běžel jsem ze schůzky s Honzou a volal naší Almě. Vychrlil jsem na ní výše uvedené a čekal zda mi řekne, že mi hráblo. Namísto toho mi Alma řekla: "Chápu, jdu nakreslit návrh, řekneš mi jestli je to ono.". Bylo to ono! A tak jsme vytvořili na webu TRITON IT představení naší práce skrze digitální vertikálu.