U klienta se pravidelně setkávám s člověkem, který se stal jedním z mých vzorů. Je to zkušený obchodník, jehož tah na branku je tak enormní, že sám vymýšlí dokonalé marketingové taktiky. Protiváhou (v dobrém slova smyslu) je mu analytický šéf marketingu, který nápady dokáže racionalizovat zhlediska aktuálních možností. Dohromady jsou naprostá elita, spolupráce s nimi mě baví a motivuje. Jejich firma se rozvíjí, i když se pohybuje v těžce konkurenčním prostředí s obtížně vyrobitelnou přidanou hodnotou.
Obchod nad marketing
Proč o tom píšu? Marketing (a především ten výkonostní) a obchod mají velký společný průnik. Stále se setkávám s firmami silně zaměnými na obchod, které se diví, proč i přes velmi zkušený obchodní tým v dnešní době nerostou tak rychle, jak by si přály. Přitom jejich marketingové oddělení je podfinancované. A obchodníci konkurence mají za zády podporu marketingu, který pracuje s daty, ohřívá kontakty prostřednictvím cílené reklamy, ovlivňuje mínění veřejnosti o značce či produktech.
Marketing nad obchod
Setkávám se ale i s opakem. Firmami, jejichž marketingová oddělení (nebo externí dodavatelé marketingu) se považují za jakousi duševní šlechtu. V jejich očích jsou obchodníci spotřebním zbožím, nesoucím zodpovědnost za neúspěch. Marketing "drží tu vizi" a "vysílá firemní hodnoty", kreativci mají neomezené možnosti v překreslování log na základě svých pocitů, weby jsou neuživatelské, PPC kampaně jsou přeoptimalizované vzhledem k podružným ukazatelům. A obchodníci jsou hubováni za špatné výsledky. Ve výsledku však nikdo nepracuje se zpětnou vazbou, nevyhodnocují se data z výkonostního marketingu i obchodu. Místo toho, aby se produkt přizpůsoboval zákazníkovi, kterého znají nejlépe obchodníci, tak se marketing snaží přizpůsobit zákazníka produktu.
Když se obchod snoubí s marketingem
Kromě týmu u našeho klienta doslova hltám videa Honzy Laibla z pořadu Já nic nechci. Honzu bohužel osobně neznám, ale bezesporu je geniálním obchodníkem se silným přesahem do marketingu. Ve svých příspěvcích pomáhá nacházet odpovědi třeba na následující otázky:
Slavíme 100 let samostatnosti. Zkusme se na osobu TGM podívat trochu jinýma očima. Pojměme vznik republiky jako startup s enormní mírou rizika. A porovnejme si Masarykovo počínání s dnešní realitou těch, kteří něco budují.
Obr. 1: Tuto malbu vytvořil ke příležitosti 100 let republiky olomoucký streetartový umělec Oliver Heller, zdroj: olomouckadrbna.cz
Kdy odejít z korporátu
První bod je přechod od austroslavismu k myšlence samostatného Československa. Masaryk včas pochopil, že přichází chvíle udělat se sám pro sebe, nebo budeme dříve či později pohlceni "německým korporátem", který v posledních dekádách integroval vše na zápád od hranic naší monarchie. Sasové, Bavoráci a další rychle vyměnili své samostatné identity za myšlenku jednotného Německa. U nás byla také rostoucí poptávka Čechů po vlastní zemi, ale i značné riziko spojené s realizací této myšlenky. Válka vše urychlila, Masaryk se rozhodl, nebylo cesty zpět.
Kde hledat podporu
Rozjezd každého byznysu či projektu je o získávání podpory a kapitálu. Masaryk vsadil na populární téma, kterému alespoň doma nepotřeboval dělat reklamu a vyrábět pro něj publikum. Doma však kampaně vést nemohl, byl by tvrdě potrestán za zradu. Navíc, dokud se o myšlence mluvilo po hospodách, každý měl velké vize, ale jakmile měl dav přiložit ruku k dílu, nebo vytáhnout pár drobných, ideály se rozplynuly a každý raději koukal na svůj plný talíř. Masaryk se rozhodl pro emigraci.
Jak motivovat tým a vést ho k cíli
Byli tu ale také mladí lidé, kterých se nikdo na nic neptal a odvedl je do ciziny do války obětovat se za zkostnatělý korporát, kterému nevěřili. Mnoho z nich ve válce trpělo či padlo do zajetí. Došlo jim, že klidnou budoucnost už ztratili a nebáli se proto riskovat pro myšlenku, která jim dávala smysl. Masaryk legionáře osobně zorganizoval, zlegitimizoval na západě a udělal jim PR. Dal jim ale ještě něco mnohem důležitějšího. Každý startup je založen na motivaci a očekávání, ti co pro něj pracují, bojují za svou budoucnost. Právě takovou motivaci legionářům Masaryk dal - budou se mít kam vrátit. Připadá nám to dnes jako samozřejmost? Ale evropská historie zná osud mužů, kteří se ocitli v podobné situaci jako naši legionáři, neměli se kam vrátit a celý svět si pak nad jejich masakrem umyl ruce.
Jak vybudovat značku
Česko bylo v zahraničí noname značka a když už byla rozpoznána, tak spíše negativně. I přes rozpoutanou válku si Francie přála, aby Rakousko-Uhersko zůstalo vyvažujícím státem Evropy, Anglie díky příbuzenským vztahům mezi šlechtou jednotu mocnářství také podporovala, USA si nepřály rozdrobení Evropy, Vatikán sázel na katolickou vlnu a byl si dobře vědom protestanství Čechů. V USA neměl Masaryk na růžích ustláno. Potřeboval finance, PR a podporu zdejších elit. Podařilo se mu uspět s crowdfundingem u našich emigrantů. Vsadil na partnerství a cross-marketing. Partnerství s M.R Štefánikem mu zajistilo vstup do mnoha salónů i rozšířilo hranice budoucího společného státu. Cross-marketing s populárním hnutím za ženská práva mu zajistil přístup k masám, kterým hlásal v té době doslova virální téma: "vybuduji zemi, kde budou ženy rovnoprávné s muži". Tento slib Masaryk dodržel a Československo se v roce 1919 stalo v pořadí osmou zemí na světě s volebním právem pro ženy (USA byla až devátá). V neposlední řadě Masaryk cestoval, publikoval, přednášel a kooperoval s médii. Vše kolem Masaryka začalo být zajímavým tématem: legie, situace v Evropě, diskuze o poválečném uspořádání. Masarykovi se tak dařilo zesilovat účinek kampaní, které vedl. A když legie obsadily transsibiřskou magistrálu a zmocnili se carského pokladu, byl to virál jako Brno :)
Jak zajistit fungování
Ani po vyhlášení republiky 28. 10. 2018 neměl Masaryk vyhráno. Naši sousedé podobu samostatného Československa neuznávali. Navíc část Jižní Moravy včele se Znojmem chtěla zůstat připojena k Rakousku. Šumava se chtěla připojit k bavorské části Německa, Liberecko zase chtělo k saské části Německa a severní Morava k dnešní Polské části Německa. Francouzské legie byly v té době ještě daleko a 60 000 ruských legionářů ještě mnohem dále. Bylo zapotřebí perfektní koordinace a načasování. Zajistit vojenské útvary hlásící k Československu a poslat je rychle obsadit zbylá území. To se povedlo s minimálními ztrátami na životech. Masaryk mohl 21. 12. 2018 slavnostně přijet do svého Československa, kde ho čekalo mnoho a mnoho další práce.
Dovětek
Kolem Masaryka dnes existují rozporuplné názory a kontraverzní tvrzení. Zdeněk Mahler u řady z nich doložil, že se jedná o pomluvy, některé už skoro sto let staré, například z pera Karla Kramáře :). Každopádně všichni jsme lidé, nikdo z nás není svatý. Co ale stojí za respekt je to, co díky vzájemné spolupráci a odvaze dokážeme. Autorům hanlivých komentářů na internetu proto vzkazuji: "Pod své komentáře v online magazínech připište, co největšího jste v životě dokázal(a)? Co je Váš největší úspěch, na který jste pyšný či pyšná? Nebojte, nepočítám s tím, že jste vyloboval(a) republiku po 392 letech cizí nadvlády a zajistil(a) jí mezinárodní uznání. Ale třeba ostatní mile překvapíte."
Zkusme se ještě na osobu Masaryka podívat očima WebMedea. Vezměme si nejprve hezké slovo jako "tatíček Masaryk" nebo "prezident osvoboditel". WebMedea nám pro ně automaticky dohledala servery, které o Masarykovi píší v kontextu těchto slov. Protože WebMedea zná témata (klíčová slova) spojená s uvedenými servery, podívala se na ta, která servery vzájemně propojují. Společná témata potom WebMedea ovážila zájmem lidí. Výsledkem je následující obrázek.
Obr. 2: Na jaká témata se soustředí servery spojené s klíčovým slovem "prezident osvoboditel"
Co nám obrázek říká? Že o Masarykovi píše řada historických serverů, jejichž společným propojujícím tématem je jednak samotný Masaryk, ale také Hitler, nebo Marie Terezie.
A teď zkusme něco ošklivého, nějaký hoax, třeba "střílení do dělníků". Kdopak asi může něco takového na internetu hledat? Co tím sleduje? A co propojuje servery (i v nich obsažené diskuze), které na dané klíčové slovo vybíhají. WebMedea nám opět odpovídá propojujícími tématy ováženými zájmem.
Obr. 3: Na jaká témata se soustředí servery spojené s klíčovým slovem "střílení do dělníků"
Zápisováním do blogu si obvykle krátím čas při cestě metrem do práce či za klienty. Vzhledem k tomu, že i tento čas jsem v poslední době potřeboval zužitkovat efektivněji, dostal jsem se k dopsání poslední části letní dovolené až teď :)
Z Binze jsme přejeli na zámek Spycker. Jedná se o nejstarší světskou budovu na Rujáně, jejíž historie sahá až do roku 1318. Po 30-ti leté válce zámek padl do rukou Švédům, na počátku 19.stol se tudy převalila napoleonsķá armáda, od roku 1815 připadl Prusům, od roku 1945 zde sídlilo FDGB, od roku 1990 je zde hotel.
Obr. 1: Schlosshotel Spycker, nejstarší světská stavba na Rujáně
Během našich výletů a procházek jsme navštívili město Sassnitz. Z mého pohledu se jedná o nejhezčí město na Rujáně. Místo přeplněných pláží je zde krásný přístav, malebné uličky a promenády, vše jako stvořené pro procházky. V přístavu kotví čluno-stánky nabízející typické rybí fastfoody. Nejtypičtějším jídlem je zde Bismarck, nikoliv reklamní agentura, ani marinovaný kancléř, nýbrž sleď v housce s kysaným zelím - takový nezavinutý zavináč :) Bismarck je tak rozšířený, že z něj lze udělat cenový index a podle poutačů na stáncích i restauracích měřit, jak je kde na Rujáně draho.
Obr. 2: Typický čluno-stánek prodávající rybí fastfood, včetně Bismarcku
Byl jsem jako u vytržení, když jsem zahlédl, že v malebném přístavu Sassnitzu kotví válečná ponorka. Pospíchali jsme k ní a světe div se, bylo to muzeum. Splnil se mi tak dětský sen - prošmejdit si vnitřek opravdové ponorky, zážitek to byl úžasný.
Obr. 3: Ponorka HMS Otus v Sassnitz
Opět se ukázalo, že je vždycky velmi důležité mít dobrý byznys záměr. V Sassnitzu kotví nespočet lodí, které vozí lidi ke křídovým útesům. Mezi rejdaři panuje vysoká konkurence a jejich naháněči se v přístavu doslova perou o zákazníky, aby jim prodali lístek za 20 euro. Partě nadšenců, která do přístavu přitáhla vysloužilou britskou ponorku, však 8 euro za vstup zaplatí každý :)
Obr. 4: Prohlídka HMS Otus, Sassnitz
Severně od Sassnitzu se nachází jeden z nejstarších dochovaných bukových pralesů v Evropě - národní park Jasmund. Výletu do parku jsme věnovali celý jeden den, obdivovali jsme nedotčenou přírodu a impozantní křídové útesy.
Obr. 5: Národní park Jasmund, bukový prales, křídové útesy
V místním informačním centru jsme se dozvěděli, že bukový prales původně pokrýval většinu evropy, protože buk byl evolučně ze všech zdejších stromů nejúspěšnější.
Vid. 1: Bukový prales Jasmund.
Shodli jsme se na tom, že na Rujánu ještě v budoucnu rádi vyrazíme, třeba na kola, pro něž je zdejší rovinatý terén ideální :)
První část dovolené na Rujáně jsme strávili v Binci :) Binz je letovisko v jihovýchodní části Rujány. Je zde velké množství turistů, převážně postarších saských párů (soudě podle poznávacích značek). Centrem veškerého dění je promenáda podél pláže, lemovaná restauracemi a kavárnami v přízemí stylových hotelů ze začátku 20. století, jejichž dřevěné terasy jsou laděny do bílé barvy. Na plážích se nacházejí pro Rujánu typická dřevěná plážová křesla. Binz je ideálním místem pro ty, kdo mají rádi lenošení na pláži, posedávání v kavárnách a noční život. My jsme se vypravili na pěší výlet k místní cestě v korunách stromů, která se tyčí až do výše 82 metrů nad mořem. Rujána je odsud vidět jako na dlani.
Obr. 1: Stezka korunami stromů s výhledem na Rujánu
Cestou ke stezce jsme nemohli minout megalománský kolos Prora - Hitlerův panelák. Stavba je pouhých pět pater vysoká, zato dlouhá 4,5 km. V letech 1936 až 1939 ji stavělo přes 9 000 dělníků a plánováná kapacita byla 20 000 rekreantů. Cílem projektu bylo pod záminkou kolektivní rekreace koncentrovat německé dělníky pro hromadné vymívání mozků nacistickou propagadnou. Během sovětské okupace stavba chátrala pod správou rudé armády, avšak v roce 2015 bylo započato s rekonstrukcí celého objektu a přestavbou na moderní hotel a prázdninové byty. Za projektem stojí firma Metropole Marketing zabývající se pronájmem realit v Berlíně. Dnes je již Prora z velké části opravena, nacházejí se zde hotely i moderní byty.
Obr. 2: Hitlerův panelák Prora (napravo dosud nezrekonstruovaná část)
Minulý týden jsme s Káťou, Ilonou a Petrem vyrazili na dovolenou na Rujánu. Udělalo mi velkou radost, že jsme si mohli trochu zajet a navštívit hanzovní město Rostock, největší přístavní město bývalé NDR založené polabskými Slovany již v 6. století. Město se v průběhu staletí rozvíjelo díky stavbě lodí a námořnímu obchodu.
Obr. 1: Pohled na MS Dresden z mola
V období NDR z Rostocku pravidelně vyplouvaly zaoceánské lodě směr země spřátelených režimů, aby s nimi provozovaly "výměnný obchod". Častou destinací byla Kuba, kam jsme směňovali autobusy za banány a kyselé pomeranče, které, když se poštěstilo, byly k dostání i v poloprázdných obchodech u nás v Československu. A právě jedna z takových obchodních lodí éry NDR - MS Dresden - je v celé své kráse k vidění i prošmejdění v Shipbuilding and Maritime Museum Rostock. Celou loď jsme si mohli projít sami, bloudit po palubách, kajutách či nákladových prostorech. Impozantní byly zejména prostory strojovny.
Vid. 1: Strojovna MS Dresden.
Prohlídka byla doplněna zajímavými fakty ze života na lodi a technickými parametry. Tak například MS Dresden za jeden den plavby spolikal kolem 20 tun nafty a půl tuny oleje. Na loď je dobré vypravit se už těsně po otevření muzea a vyhnout se tak turistické špičce.
Vid. 2: Káťa na přídi MS Dresden.
Vstupné do areálu muzea včetně lodě je za 4 eura na osobu. Pozor, pokud jedete autem zaplatíte ještě 2x 4 eura za průjezd krátkým tunelem pod přístavním zálivem. Centrum města je podobné ostatním východoněmeckým větším městům. Několik obnovených historických budov v těsném sousedství opršelých paneláků a moderních staveb postkomunistické éry.
Obr. 2: Typický pohled do centra Rostocku
Za procházku ale centrum Rostocku a přilehlý starý přístav rozhodně stojí. Z Rostocku jsme zamířili do Straalsundu jehož historické centrum i přístav je z mého pohledu takový zmenšený, klidnější a zachovalejší Rostock. Je zde také mohutný most, který spojuje pevninu s Rujánou - největším ostrovem Německa.
Jako malý jsem trávil léta u babičky a dědy v malebné Modre. Měl jsem zde své království, svůj svět sám pro sebe, když jsem si v rozlehlé zahradě stavěl bunkry, kopal jámy, nebo lezl po stromech a nemohl se dočkat, až přijde děda z práce a já se budu kolem něj motat, když bude pečovat o vinohrad, nebo něco spravovat.
Příjemným zpestřením pro mě byly návštěvy u mé pratety Alenky a jejího bratra Jana ve velkém domě na náměstí. Jakmile jsem překročil práh domu, dýchla na mě atmosféra první republiky. Krásné staré fotky, hezký nábytek a noblesní chování pratety. Cítil jsem se jako v zóně klidu, rozumu a důstojnosti, kam neproniknou žádné starosti z okolního světa. Rodiče prastrejdy a pratety vybudovali ve 20.tých a 30.tých letech vlastníma rukama z nuly velikou firmu, měli několik provozů, vlastnili domy v Bratislavě. Pologramotní zloději jim pak všecko ukradli, zůstal jim jen dům na náměstí, ve kterém bydleli. S prastrejdou byla ohromná sranda, rozuměl mé dětské duši, smál se stejným věcem jako já, z ramínka ze šatníku mi vyrobil dřevěnou kuši. S tetou jsem sedával v pokoji, kde přijímala návštěvy. Vždy se opakoval stejný rituál, teta servírovala čaj v malovaném porcelánovém servisu a k němu výborné zákusky a koláče, které napekla. Narozdíl od jiných dětí z řad širokého příbuzenstva mě bavilo nehnutě sedět a poslouchat tetino vyprávění. A když už jsem přecijen ztratil pozornost, díval jsem se na obraz s rozbouřeným mořem, který visel na zdi předemnou. Dalo se na něj dívat pořád dokola a stejně mi připadl zajímavý.
Když mi bylo 6 let, pozval mě strýc (mámin bratranec z druhého kolene) - akademický malíř - na svou vernisáž. Zaujal mě zde obraz Ostrov Gigantov, na kterém bylo opět fascinující rozbouřené moře, přesně to jako na obraze u pratety. Díval jsem sa něj a strejda mi řekl, že moře představuje zapomnění - lidi, kteří žili, zemřeli a dnes se o nich neví. Na sloupech nad mořem sedí úspěšní lidé, kteří něco vytvořili a díky jejich práci se na ně nezapomnělo. Tento motiv mi zůstal v hlavě dodnes.
Obr. 1: Sloupy v moři zapomnění
Když jsme přemýšleli co dát do pozadí stránky TRITON IT, napadl mě právě zmíněný motiv. Vždyť prací nás marketérů je, aby naši klienti byli zmíněné sloupy trčící z moře zapomnění. Chtěl jsem originální verzi, laděnou více do antiky, která navíc narozdíl od Gigantů bude mít správný poměr stran, aby šla digitalizovat a umístit do pozadí webu. Obraz jsem objednal od kamarádky Terky, perfektní akademické malířky, jejíž malby umí v lidech vyvolávat emoce. Výsledek předčil moje očekávání, Terce se dle mého názoru podařilo ještě prohloubit dojem z obrazu. Zmíněný obraz můžete vidět naživo v naší zasedačce :)
V pondělí večer jsme s Pepou vyrazili Slováckým expresem směr Uherský Brod, kde nás čekaly dva společné dny s Bizmarkem - jednou z nejstarších marketingových agentur v republice, se kterou se kamarádíme už něco přes rok. Obchodní manažer Milan Navrátil pro nás připravil setkání s manažery i klienty Bizmarku. Obdivuji, jak se mu vše podařilo perfektně zorganizovat a natlačit do dvou dnů.
Během setkání s klienty i porad v Bizmarku jsme měli možnost nasát atomosféru i přístup ke klientům. Zaujal nás enormní důraz na kvalitu výstupu, jak na nápaditost a preciznost grafiky, tak na bezchybnost a celkový dojem dodávané služby. Líbil se nám vřelý vztah s klienty, kteří mají očividně důvod s Bizmarkem spolupracovat již řadu let.
V neposlední řadě pro mě byla velkým přínosem večeře, na kterou nás pozval pan ředitel do místní vyhlášené restaurace Černý Janek. Jeho příběh a moudré rady nás donutily debatovat s Pepou do noci o budoucnosti WebMedea a částečně přehodnotit náš dosavadní přístup i plány do budoucna.
WebMedea services (WMS) už konečně není kovářova kobyla a má svůj web. Současný obsah a podoba našeho firemního webu je výsledkem opakovaných debat a teambuildingů, na kterých jsme společně hledali odpovědi na následující otázky:
jak shrnout jednou větou co děláme?
jak vystihnout jedním sloganem naši práci?
jak srozumitelně popsat naše služby?
jak říci hodně a zároveň zůstat struční?
jak názorně odvyprávět případovky?
jaký layout webu zvolit?
jakou grafikou přiblížit naši práci?
jak nakreslit malůvky, aby byly jednoduché i výstižné?
Obr. 1: Web WebMedea services
Celá tato činnost byla v pečlivé režii Petry a byla to právě ona, kdo vyřkl výše zmíněné otázky a pomohl na ně nalézt odpovědi, které se skrývaly přímo před naším nosem - zakódovány v naší historii a práci.
Studie místo licencí
WMS vznikla primárně za účelem poskytnout záštitu pro vývoj, prodej a podporu analytické platformy WebMedea, odtud název firmy WebMedea services. Na počátku roku 2017 jsme začali obcházet firmy s představou, že získáme zvučné partnery do pilotního provozu aplikace, kteří nám pomohou vychytat mouchy a poslouží pro naši další expanzi, v rámci které se budeme soustředit na prodej licencí a zákaznický servis pro prémiové tarify. Z úspěšných schůzek vzešly v zásadě dvě situace:
manažer se nadchl pro WebMedeu a od té doby se už díval pouze do ní,
manažer odmítl používat WebMedeu a místo ní požadoval dodání studie k tématu, které jej zajímalo.
Druhý bod nastal v drtivé většině případů. Pominu-li ojedinělé situace, kdy jsme studií odkryli něco, co jsme odkrýt neměli, přinesly naše studie nadšení, takové, že nás v řadě případů až zaskočilo :). Tím vznikla naše služba studie online trhu.
Od studií ke strategiím
Při osobních konzultacích nad studiemi na nás doslova pršely otázky podobné těmto:
Jak to, že oni do toho dávají tolik?
Proč publikují tady a tam, co sledují budováním těchto webů a portálů?
Jak já získám větší část v tomhle koláči?
Můžu toho dosáhnout s menší investicí než tito soupeři?
Na základě těchto otázek a dat z WebMedei jsme začali přicházet s nápady, jak dosáhnout stanovených cílů (náš slogan Vision through data) při pokud možno maximální úspoře fixních nákladů za kredity a PR (naše věta Racionaluzujeme digitální marketing.). Tím byl položen základ naší služby strategie digitálního marketingu.
Řízení spolupráce odborníků
Souběžně s odevzdáním navržených strategií jsme začali řešit požadavky o převzetí záštity nad jejich realizací. Protože WMS i TRITON IT jsou malé firmy, začali jsme spolupracovat s dalšími marketingovými agenturami, se kterými jsme si již dříve vyzkoušeli úspěšnou spolupráci. Ukázalo se, že toto je cesta, kterou si přejeme jít. Každá z našich partnerských agentur vyniká v určité oblasti či oblastech. Kooperující, úzce specializované týmy odborníků představované jednotlivými řešitelskými firmami, tvořícími s nadšením a tahem na branku, se ukázaly být velkým přínosem. Pružné reagování na potřeby zákazníků, ohybání marketingové strategie podle aktuálního vývoje na online trhu a koordinace řešitelských firem na kampaních daly vzniknout službě dohledu nad strategií digitálního marketingu.
Další cesta
Práce ve WMS nás velmi baví. Baví nás také pokračovat v trendu odsouvání služeb z TRITON IT směrem k partnerským agenturám, což nám umožňuje se i nadále s pečlivostí věnovat těm službám, která si zatím v portfoliu ponecháváme. V tomto trendu se chystáme nadále pokračovat i v rámci WMS a umožnit rozrůstající síti partnerů tvorbu vlastních studií a strategií na analytické platformě WebMedea, k níž jsme se zatím rozhodli ponechat exkluzivní přístup pouze spolupracujícím partnerům.
