Moje citáty jako myšlenkové axiomy
Nejsem zdaleka jediný, kdo neustále hledá. Jak trefně píše Hana Čepová z Právě Teď ve svých zápiscích na sítích: „Nejen prací živ je člověk.“ A má pravdu. V životě jsem strávil mnoho času hledáním nejen matematických důkazů, optimálních algoritmů, softwarových architektur či marketingových strategií. Ale také mými koníčky: historií, dialogy s lidmi různých zkušeností a názorů, nebo čtením či sledováním názorově různorodého obsahu. Ať už si to přiznáme, nebo ne, každý přemýšlející člověk má v sobě morální kompas. Hranice, které neustále vyhodnocuje, v nichž se pohybuje a při jejichž překročení mu okamžitě blikají varovné majáčky.
Léta jsem přemýšlel, jak svůj osobní postoj vlastně formulovat. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát a nechat být. Jenže pak bych nemohl zodpovědně volit, sledovat média, nebo si s nadhledem přečíst článek a zasadit ho do širšího kontextu. Došlo mi to, co v mnoha jiných oblastech: buď ten boj se sebou samým vzdám, nebo budu alespoň limitně směřovat k jakési „singularitě“.
Mohl bych zde chrlit další dlouhé odstavce, rozbory a obhajoby mých úhlů pohledu. Kdybych byl o 5 let mladší a měl na to čas, udělal bych to. Ale bylo by to neuctivé k vašemu času, k času vás, kteří sem chodíte a říkáte mi, že mě rádi čtete.
Rozhodl jsem se na to jít z druhé strany: syntézou. Spojoval jsem své myšlenky do jednotlivých tvrzení, propojoval je a postupně eliminoval vše, co už bylo obsaženo v jiných větách. Potom to nechal uzrát a pak se k nim znovu vracel. Výsledkem je šest osobních citátů. Třeba je už někdo dříve vyslovil, třeba ne. Ale jedním sem si jist, plně odrážejí mé předsvědčení a postoje...
“„Ve svobodné společnosti by žádný jedinec neměl být nucen obhajovat svou holou existenci. A současně žádná zájmová skupina by neměla na zbytku společnosti nárokovat více než pouhé právo v této společnosti existovat – včetně svobody být společností ignorována.“
“„Pravda není jen jedna. Pravdivost je jako míra silně zatížena kontextem dílčího výroku a metodikou prokazování.“
“„V mocenských střetech zájmových skupin pro mě není vždy nejsilnějším kompasem otázka, kdo má pravdu, ale míra nátlaku, který skupiny vyvíjejí vůči těm, kdo se odmítají zapojit.“
“„Schopnost konat dobro začíná i končí v nitru každého z nás. Lze ji sdílet, inspirovat a podporovat, ale nelze ji delegovat, vynucovat ani institucionalizovat. Měli bychom zpozornět ve chvíli, kdy se o to někdo pokouší.“
“„Pokud kritické myšlení delegujeme na myslitele, kterému věříme, nejsme další myslitelé, ale věřící.“
“„Společnost je tak vyspělá a svobodná, nakolik je jejím standardem sokratovský dialog a úcta k jeho metodě. Věrnost metodě totiž vede k poznání, zatímco útěk od ní odhaluje nevyzrálost či nepoctivost úmyslů.“