Silný zážitek od Collegium Marianum

Jsem celoživotní fanoušek historie, se zájmem hlavně o vojenství a diplomacii, ale zároveň mám značné mezery v oblasti kultury. Ty jsem si včera šel doplnit na bezvadný koncert Les frères Francoeur, který Collegium Marianum uspořádalo v prostorách Lobkowiczkého paláce na Pražském hradě. Své nadšení prostě musím sdílet.

Dosud jsem z barokní hudby poslouchal jen vybrané skladby od Bacha, Händela nebo Vivaldiho. Mimochodem, k Händelovi mě přivedl film Barry Lyndon od Kubricka – šiky liniové pěchoty a skladba Sarabande. A popravdě, měl jsem trochu obavu, jestli kvůli své kulturní omezenosti bude koncert vůbec pro mě a jestli mě ta hudba osloví. Stal se pravý opak. Byli jsme s Káťou oba nadšení. Z čeho?

Historické prostory Lobkowiczkého paláce

Lobkowiczký palác se nachází na jihovýchodním křídle Pražského hradu. Koncertní sál je jakýsi ostroh, ze tří stran obklopený výhledy na Prahu. O palácové terase, na které jsme se s Káťou vyfotili, se říká, že právě odtud je nejhezčí pohled na město. Koncert umožnila rodina Lobkowiczů. A při stání na terase se sklenkou vína v ruce mě napadla myšlenka:
„Jak asi člověk smýšlí o věcech, o malosti či velikosti, když se každé ráno probouzí a jde se projít po takové terase?“

Obr. 1: Káťa a já na terase Lobkowiczkého paláce

Zajímavé historické souvislosti

Hlavním obsahem koncertu byly skladby Francoise a Louise Francoeurových v podání Théotima Langlois de Swarte (barokní housle) a Justina Taylora (cembalo). V programu byla zmíněna i zajímavá historická vazba: Francois Francoeur společně s dalším houslistou, Francoisem Rebelem, navštívili v roce 1723 Prahu při příležitosti korunovace Karla VI. na českého krále. Ano ... a v té samé době, pravděpodobně na tom samém místě, došlo k prvnímu setkání Karlovi dcery Marie Terezie s jejím budoucím chotěm Františkem Štěpánem Lotrinským. Čistě teoreticky tak Francoeur mohl hrát pro urozené publikum právě v Lobkowitzkém sále :).

Obr. 2: Koncertní sál v Lobkowiczkém paláci

Dokonalá atmosféra

Baroko je o síle dojmu, to jsme se učili v hodinách dějepisu i hudební výchovy. Ale až teď jsem to skutečně pocítil, se vším, co k tomu patří. Ne na koncertě v kostele sv. Šimona a Judy v rámci školní docházky, kde jsme se se spolužáky nudili a mezi řadami procházely nasupené báby-bachařky. Ale teď.
Nad letní Prahou se smráká. V dokonalém sále s dokonalým výhledem si vychutnáváte dokonalou hudbu, která rezonuje celým vaším tělem. Sledujete zblízka řemeslnou zručnost hudebníků, posloucháte skladby, které mají dynamiku a emoce. A i když nejste znalec, cítíte se jako v prvotřídní restauraci, kde každá složka na talíři chuťově ladí s těmi ostatními. A vy se tím vším prostě necháte unášet. Až přijde dezert v podobě Sonáty d moll La Follia od Arcangela Corelliho, kterou během psaní tohoto příspěvku už potřetí poslouchám.

Moc děkujeme Monice Václové za pozvání na akci a v TRITON IT si velmi vážíme spolupráce s Collegium Marianum.

Obr. 3: Obálka programu akce