Kumulace plateb za licence - správná volba nebo cesta do pekel?

Před několika lety jsme se u společného klienta potkali s jednou prima konkurenční agenturou. Šéf marketingu u klienta byl srdcař, který nás měl obě firmy rád. Obě firmy jsme mu v minulosti dobře posloužily. Chtěl nás proto současně. Každý, kdo se pohybuje v oboru, ví, že meziagenturní vztahy jsou komplikované. Pokud agentury nejsou partnery hned od začátku, může to mezi nimi vřít. Ale tady to nevřelo. Byli to prima chlapíci a velcí pohodáři s nadhledem. Padli jsme si do oka. Začali jsme se potkávat i mimo prostory klienta. Oni nás několikrát navštívili ještě v našich prvních kacelářích v ulici Viktora Huga. My jsme je navštěvovali u nich. S majitelem jsme v užší sestavě zašli párkrát na brunch. Byli větší a úspěšnější než my. Měli dominantního klienta - jednu z nejznámějších firem v ČR, dalo by se říct trochu národní poklad. Tím klientem žili. Dělali pro něj první poslední. A ten jim také umožnil vyrůst. Chlubili se nám co všechno pro svého největšího klienta zařizují a tvoří. Byla to z jejich strany upřímná radost a hrdost. Skladba ostatních klientů byla tehdy podobobná s námi. 

Sdíleli jsme spolu informace o našem přístupu. V mnoha problematikách jsme měli shodný názor. V jedné ne. My si všechno lepili z opensource, free tarifů a vlastních udělátek. Oni jeli první ligu v SW vybavení marketingové agentury. Měli nakoupené desítky licencí v plné palbě. Všechno zaintegrováno do sebe. Spolupráce s nimi byla skvělá. Byli akční, pohotoví, měli nápady. Seděli jsme společně hodiny a vymýšleli kam posunout společného klienta dál. Toho naše prezentace na rozšíření spolupráce zaujaly a návrhy představenstvo odsouhlasilo. Začala realizace. Pak nastala situace jako z válečných thrillerů. Takové to letí parťáci do boje. Jedno letadlo zaletí za mrak. A najednou tam není. Nastane naprosté rádiové ticho. Druhé se snaží se s ním spojit. Dochází čas a palivo. Ticho. Telefony nebrali, na maily neodpovídali. Klient nervózní. Tommymu se s naším společným kontaktem podařilo nakonec rozplést co se přibližně stalo. Ve světě marketingu jsou takové situace běžné.

U již zmíněného dominantního klienta došlo ke změně politické situace a obměně managementu. Nový manažer patrně chvilkově vytvořil velký tlak a současně zřejmě i velká očekávání. To našemu parťákovi odčerpalo focus ze společného projektu. No a pak naši přátelé o toho největšího klienta přišli. Byli novým manažerem vyměněni. Opět si můžeme domýšlet co to pro ně znamenalo. Jako když stojí dům na pilířích a ten nejtlustší, nosný, useknete. Společnou zakázku u našeho společného klienta už také nedodělali. Lidé byli rázem nepokrytí zakázkami. Paralýza. Nemožnost v krátkém čase kompenzovat tak velký výpadek. A všechny napálené paušální licence pro ně byly kamenem, který je stahoval ještě více ke dnu. Tehdy jsem si potvrdil to, co jsem předtím podvědomě tušil. Jak je pro firmu závislou na prodeji lidské práce extrémně riziková kumulace fixních nákladů. Zvláště těch, které nejsou přímo navázány na lidskou práci.

Pokud se rozhoduji, zda zakoupíme licenci SW do libovolné firmy, kde o tom rozhoduji. Řeším následující body...