Proč se vyplácí řešit rychlost webu

srp 14 2019
S kolegy prosazujeme názor, že součástí předání webu na klíč by měla být výstupní kontrola kvality i perfektní odladění webu směrem k jeho výkonovým parametrům. Překvapuje mne, že se najde čím dál tím více firem s velmi šikovnými grafiky, UX-káky a odborníky na moderní frontend, ve kterých už nikdo nepohlídá:
 
  • Formáty obrázků, pořadí a velikost načítaných zdrojů, test Google Page Speed
  • Umístění na server s dostatečným (a pokud možno nesdíleným) výkonem, test PingDom
  • Kompresi přenášených dat, test GZip
To, co by se na první pohled zdálo, že bylo již před pěti lety samozřejmé, dnes zdaleka není standardem. K čemu je nádherná grafika a vychytané UX, když rychlost načítání potenciálnáho klienta odradí? A to za předpokladu, že klient stránku ve vyhledávači vůbec najde, protože Google nemá rád pomalé a nepřizpůsobené weby. Proč? Za každým Googlím "pro uživatelským" pravidlem je trochu logické sobeckosti. Přestože Google disponuje ohromnou datovou a výpočetní kapacitou, tak jeho potřeba vědět o všem, co se celosvětově na internetu děje, je konfrontována s raketovým růstem online obsahu. Čím rychleji dokáží Googlí roboti obsah zaindexovat (projít, vyhodnotit, zařadit do šuplíčku), tím více strojového času Google ušetří. Rychlé weby tak snižují náklady Googlu, zvyšují pravděpodobnost nákupů provozovateli a zlehčují život návštěvníkovi.   
 
Z výše popsané situace bych mohl mít radost, protože v jejím důsledku po nás stále více klientů poptává službu kontroly on page SEO a rychlosti zakázkových webů dodaných třetími stranami. Pokud by však klient měl od dodavatele rovnou k dispozici optimalizovaný web, můžeme rychleji spouštět kampaně a řešit s ním obchodně zajímavější analýzy. V neposlední řadě naše WebMedea prochází a indexuje český mluvící weby. Máme tedy podobný zájem jako Google. Čím více webů je optimalizovaných, tím více času naši slave roboti ušetří. 
 
Zajímavé je, že rychlostní přizpůsobení českých webů se různí v závislosti na oboru. Zatímco v oblasti spotřební elektroniky trvá crawlovacím robotům WebMedei projít a zaindexovat desítky webů z výsledků hledání v Googlu řádově jednotky sekund, tak u jiných oborů dosahujeme vyšších jednotek minut. Vysoká konkurence v oboru tlačí provozovatele k plošné optimalizaci webů. Tam, kde si provozovatelé dosud neuvědomili závažnost situace, těží jejich online publikum perfektně optimalizované agregátory - měřiče / srovnávače / porovnávače / doporučovače. Tak schválně podívejme se na page speed výsledek přestižního multibrand fashion obchodu (Delmas) a srovnávače (Glami).
 
Porovnání Delmas a Glami v Google PageSpeed
Obr. 1: Výsledky Google Page Speed pro mobilní zařízení z 14. 8. 2019
 
Zhruba v polovině případů, kdy nás klient osloví s poptávkou kontroly on-page SEO / rychlosti webu narážíme na argumenty / možnosti dodavatele. Situace se komplikuje v momentě, kdy dodavatel používá šablonové řešení, ať už pro e-shop či redakční systém. A paradoxně nejvíce problémů s optimalizací mají firmy, které staví web na vlastním systému. Proč? U běžně rozšířených e-shopových a redakčních systémů už zpravidla podobnou situaci někdo řešil a existuje tedy plugin či návod, jak daný problém vyřešit. Firmy s vlastním webovým produktem nemají jinou možnost, než optimalizaci vyřešit "systémově" přepsáním či vylepšením vlastního produktu. A to pro ně představuje vysoké náklady. Úpravám se buď brání, nebo zmíněná vylepšení vlastních systémů promítají klientovy do ceny v plné výši. Potom nezbývá, než společně hledat kompromisy.
 
Samozřejmě cílem není mít za každou cenu 100% hodnocení pro mobily a PC v Page Speed, ale nezdržovat uživatele a být pokud možno rychlejší než konkurence. Příkladem může být web s akordy na kytaru mého kamaráda Jirky Kynčla. Jirku baví hudba, kytary a je jeden z největších machrů na vývoj webových aplikací, jaké znám. Je velmi úspěšný v postupném hromadění online publika spojeného s kytarami. Ve WebMedea si analyzuje příležitosti a ty potom pokrývá ultra rychlými obsahovými weby. Tyto weby řeší to, co uživatel hledal, ideálně ještě dávají přidanou hodnotou v podobě souvisejícího obsahu. Výsledek je perfektní. Mikroweby akordíky či s písničkou se vyšplhaly na přední místa ve vyhledávačích a každý dosahují vyšších stovek ogranických návštěv denně, bez nutnosti platby za proklik tak přivádějí zajímavé publikum pro Jirkův projekt: online kurz hraní na kytaru.

Manažerská dilemata

čec 31 2019
Občas mne napadne otázka, zda existuje práce, po níž nelze jinak, než mít čistou hlavu. Pak si ale odpovím, že to možná není o typu práce, ale o povaze. Zastávám totiž názor, že u každé práce se dá přemýšlet dopředu a lze ji inovovat, automatizovat či rozdělit a delegovat. Ti co pamatují film Jeden hot a druhý čehý s Louisem de Funesem už asi tuší. V závěru se z hlavního hrdiny - vypečeného továrníka - stane pasák ovcí, po večerech však staví stroj na automatické stříhání a zpracování vlny :D. Jak to vypadá v mé hlavě, když zrovna nevymýšlím marketingovou strategii, nápady pro klienta, nebo funkce do WebMedei? Snažím se v myšlenkách řešit následující dilemata... 
 
  1. Diverzifikace rizika mezi více cílů současně versus zamezení tříštění předmětu zájmu a ztráty tahu na branku.
  2. Soustředění se na vysokou kvalitu práce včetně přidané hodnoty versus zvládnutí omezených časových kapacit a rozpočtů.
  3. Získávání času na rozvoj a investice delegováním části stávajících zodpovědností versus časově náročná kontrola kvality nad delegovanou prací.
  4. Snížení časové náročnosti kontroly kvality zavedením pravidelnych školení versus konzumování firemních prostředků (zkušení kolegové školí, méně zkušení jsou školeni, obě skupiny tak současně nepracují na zakázkách).
  5. Umoření zvýšených nákladů z rozsahu (školení, kontrola kvality) zvýšením sazeb klientům versus dosažení úspor v důsledku investice do rozvoje, například automatizace procesů.
  6. A při investicích je nutné diverzifikovat riziko plus vyžadují čas a peníze a dostáváme se k dilematům č.1 a č.3. A tím jsme uzavřeli cyklus :). 
Protože svět není černobílý, existuje mezi těmito dilematy mnoho odstínů šedi, které vytvářejí prostor pro hledání optima. Ten, kdo má načrtnutý cyklus zoptimalizovaný, je úspěšný. Ten, kdo libovolné dilema opomene, nebo vyřeší "ojebávkou", riskuje, že se mu vše rozboří. Cílem je uvedený cyklus zoptimalizovat a dostat na vysoké otáčky. K tomu je potřeba ho nejprve roztlačit. Tlačit můžeme penězi (úspory, půjčka, investor) nebo svým časem. Pokud si ukrojím ze svého mimopracovního času, který si nezaplatím, zvládnu v rámci omezeného rozpočtu vytvořit přidanou hodnotu pro klienta, mohu školit a platit zato jen školeným kolegům, mohu pracovat na tvorbě automatizačních nástrojů. Vyřeším tím dilemata 2 až 6. Během tohoto procesu, musím neustále dbát na to, aby můj přístup byl investicí, nikoliv obětí na oltáři marné snahy. To co jsem zde tak barvitě popsal není vlastně nic jiného než odložená spotřeba investovaná do budoucnosti.
 
Jsem velmi štastný, protože v dnešní době mám kolem sebe mnoho lidí - členů rodiny, kolegů, klientů, obchodních partnerů, kteří uvažují podobným způsobem a do naší spolupráce investují svůj čas a víru. Mou povinností je zasadit se o to, aby se jim obojí zúročilo.

Proč je nutné budovat zájem o produkty?

úno 15 2019

Včera byl Valentýn, cestou z práce, během chůze po Štefánikově ulici jsem přemýšlel, jak dlouhá bude asi fronta v našem sídlištním květinářství, když tu mi před místním KFC vstoupil do cesty pán se slovy "valentýnská růže, prodávám růže". Obešel jsem ho a pokračoval v přemýšlení. V podloubí Anděla vyvolával další prodejce, náruč měl plnou růží. Když jsem ho minul, otočil jsem se za ním s myšlenkou, co kdybych koupil růži u něj. Mezitím jsem došel až ke vchodu do metra, kde stál tiše třetí pán s růžemi. Zastavil jsem se u něj a jednu růži si od něj koupil. Pán ani nemusel křičet, jen mi zrovna stál v cestě. A já už byl rozhodnut, že než vlezu do metra, tak si růži koupím, vracet se k přechozím dvěma se mi už něchtělo.

Na internetu to funguje podobně. Dle statistik z neilpatel.com až 98% návštěvníků e-shopů nenakoupí během své první návštěvy. V souboji online prodejců vyhrává ten, kdo je nejblíže zákazníkovi v momentě, kdy se zákazník rozhodne, že chce nakoupit. Ale na základě čeho se rozhodne? Koupil bych růži u tichého pána na jeho stanovišti, kdybych nepotkal dva hlasité před ním? Nekoupil, nevěděl bych, že si chci koupit růži teď, zůstal bych naprogramován na návštěvu květinářství v místě bydliště. V onlinu musíme uvažovat podobně, několikrát se dotknout zákazníka a být poblíž, když chce nakoupit. Ideálními nástroji pro takové dotknutí jsou sociální sítě a RTB kampaně. Nemalou roli zde hraje i značka. Představte si, že byste si v novinách přečetli o smutném příběhu prvního pána s růžemi, například, že přišel ve válce o ruku, umřela mu žena a sám teď živí tři děti. Nebo byste pána každé ráno potkávali cestou do práce a on Vás pozdravil. Byla by vyšší pravděpodonost, že se k němu vrátíte a koupíte růži u něj? V prvním případě by značku pánovi vybudoval obsah (nedotěrný článek, který nabízí lidský příběh, ne produkt). Ve druhém případě by pánovi pomohl prodat chytrý remarketing. Chytrý proto, že by Vás místo ustavičného podbízení produktu hezky pozdravil a snáze tak ve Vás nejprve vybudoval pozitivní asociaci s jeho osobou.
 
Jak dlouhodobě dosáhnout vysokých prodejů a nízkých cen konverzí? Volbou vhodného marketingového mixu. V onlinu máme tu výhodu, že můžeme zákazníka několikrát potkat a zároveň stát na tom správném místě, až se rozhodne nakoupit. Můžeme nejprve zaujmout pomocí zajímavého obsahu spojeného se značkou. Potom několikrát potkat a pozdravit potenciálního zákazníka skrze RTB a sociální sítě. A ve výsledku být na tom správném místě - vyhledávač / sociální síť / magazín (RTB) v momentě, kdy je zákazník rozhodnut nakoupit. Pokud nákupní proces zákazníka neodradí a produkt jej potěší, máme zaděláno na rostoucí značku a klesající náklady na přivedení těch klientů, kteří už značku znají.

Když se obchod snoubí s marketingem

lis 03 2018

U klienta se pravidelně setkávám s člověkem, který se stal jedním z mých vzorů. Je to zkušený obchodník, jehož tah na branku je tak enormní, že sám vymýšlí dokonalé marketingové taktiky. Protiváhou (v dobrém slova smyslu) je mu analytický šéf marketingu, který nápady dokáže racionalizovat zhlediska aktuálních možností. Dohromady jsou naprostá elita, spolupráce s nimi mě baví a motivuje. Jejich firma se rozvíjí, i když se pohybuje v těžce konkurenčním prostředí s obtížně vyrobitelnou přidanou hodnotou. 

Obchod nad marketing

Proč o tom píšu? Marketing (a především ten výkonostní) a obchod mají velký společný průnik. Stále se setkávám s firmami silně zaměnými na obchod, které se diví, proč i přes velmi zkušený obchodní tým v dnešní době nerostou tak rychle, jak by si přály. Přitom jejich marketingové oddělení je podfinancované. A obchodníci konkurence mají za zády podporu marketingu, který pracuje s daty, ohřívá kontakty prostřednictvím cílené reklamy, ovlivňuje mínění veřejnosti o značce či produktech.

Marketing nad obchod

Setkávám se ale i s opakem. Firmami, jejichž marketingová oddělení (nebo externí dodavatelé marketingu) se považují za jakousi duševní šlechtu. V jejich očích jsou obchodníci spotřebním zbožím, nesoucím zodpovědnost za neúspěch. Marketing "drží tu vizi" a "vysílá firemní hodnoty", kreativci mají neomezené možnosti v překreslování log na základě svých pocitů, weby jsou neuživatelské, PPC kampaně jsou přeoptimalizované vzhledem k podružným ukazatelům. A obchodníci jsou hubováni za špatné výsledky. Ve výsledku však nikdo nepracuje se zpětnou vazbou, nevyhodnocují se data z výkonostního marketingu i obchodu. Místo toho, aby se produkt přizpůsoboval zákazníkovi, kterého znají nejlépe obchodníci, tak se marketing snaží přizpůsobit zákazníka produktu. 

Když se obchod snoubí s marketingem

Kromě týmu u našeho klienta doslova hltám videa Honzy Laibla z pořadu Já nic nechci. Honzu bohužel osobně neznám, ale bezesporu je geniálním obchodníkem se silným přesahem do marketingu. Ve svých příspěvcích pomáhá nacházet odpovědi třeba na následující otázky: