Michal Rost

osobní blog

Dovolená Rujána - Sassnitz, Jasmund

říj 082018

Zápisováním do blogu si obvykle krátím čas při cestě metrem do práce či za klienty. Vzhledem k tomu, že i tento čas jsem v poslední době potřeboval zužitkovat efektivněji, dostal jsem se k dopsání poslední části letní dovolené až teď :) 

Binze jsme přejeli na zámek Spycker. Jedná se o nejstarší světskou budovu na Rujáně, jejíž historie sahá až do roku 1318. Po 30-ti leté válce zámek padl do rukou Švédům, na počátku 19.stol se tudy převalila napoleonsķá armáda, od roku 1815 připadl Prusům, od roku 1945 zde sídlilo FDGB, od roku 1990 je zde hotel.

Schlosshotel Spycker

Obr. 1: Schlosshotel Spycker, nejstarší světská stavba na Rujáně

Během našich výletů a procházek jsme navštívili město Sassnitz. Z mého pohledu se jedná o nejhezčí město na Rujáně. Místo přeplněných pláží je zde krásný přístav, malebné uličky a promenády, vše jako stvořené pro procházky. V přístavu kotví čluno-stánky nabízející typické rybí fastfoody. Nejtypičtějším jídlem je zde Bismarck, nikoliv reklamní agentura, ani marinovaný kancléř, nýbrž sleď v housce s kysaným zelím - takový nezavinutý zavináč :) Bismarck je tak rozšířený, že z něj lze udělat cenový index a podle poutačů na stáncích i restauracích měřit, jak je kde na Rujáně draho.

čluno-stánek na rybí fastfood

Obr. 2: Typický čluno-stánek prodávající rybí fastfood, včetně Bismarcku

Byl jsem jako u vytržení, když jsem zahlédl, že v malebném v malebném přístavu Sassnitzu kotví válečná ponorka. Pospíchali jsme k ní a světe div se, bylo to muzeum. Splnil se mi tak dětský sen - prošmejdit si vnitřek opravdové ponorky, zážitek to byl úžasný.

Ponorka HMS Otus

Obr. 3: Ponorka HMS Otus v Sassnitz

Opět se ukázalo, že je vždycky velmi důležité mít dobrý byznys záměr. V Sassnitzu kotví nespočet lodí, které vozí lidi ke křídovým útesům. Mezi rejdaři panuje vysoká konkurence a jejich naháněči se v přístavu doslova perou o zákazníky, aby jim prodali lístek za 20 euro. Partě nadšenců, která do přístavu přitáhla vysloužilou britskou ponorku, však 8 euro za vstup zaplatí každý :)

Prohlídka HMS Otus

Obr. 4: Prohlídka HMS Otus, Sassnitz

Severně od Sassnitzu se nachází jeden z nejstarších dochovaných bukových pralesů v Evropě - národní park Jasmund. Výletu do parku jsme věnovali celý jeden den, obdivovali jsme nedotčenou přírodu a impozantní křídové útesy.

 Národní park Jasmund, bukový prales

Obr. 5: Národní park Jasmund, bukový prales, křídové útesy

V místním informačním centru jsme se dozvěděli, že bukový prales původně pokrýval většinu evropy, protože buk byl evolučně ze všech zdejších stromů nejúspěšnější.

Vid. 1: Bukový prales Jasmund.

Shodli jsme se na tom, že na Rujánu ještě v budoucnu rádi vyrazíme, třeba na kola, pro něž je zdejší rovinatý terén ideální :)

Příběh obrazu

čec 292018

Jako malý jsem trávil léta u babičky a dědy v malebné Modre. Měl jsem zde své království, svůj svět sám pro sebe, když jsem si v rozlehlé zahradě stavěl bunkry, kopal jámy, nebo lezl po stromech a nemohl se dočkat, až přijde děda z práce a já se budu kolem něj motat, když bude pečovat o vinohrad, nebo něco spravovat.

Příjemným zpestřením pro mě byly návštěvy u mé pratety Alenky a jejího bratra Jana ve velkém domě na náměstí. Jakmile jsem překročil práh domu, dýchla na mě atmosféra první republiky. Krásné staré fotky, hezký nábytek a noblesní chování pratety. Cítil jsem se jako v zóně klidu, rozumu a důstojnosti, kam neproniknou žádné starosti z okolního světa. Rodiče prastrejdy a pratety vybudovali ve 20.tých a 30.tých letech vlastníma rukama z nuly velikou firmu, měli několik provozů, vlastnili domy v Bratislavě. Pologramotní zloději jim pak všecko ukradli, zůstal jim jen dům na náměstí, ve kterém bydleli. S prastrejdou byla ohromná sranda, rozuměl mé dětské duši, smál se stejným věcem jako já, z ramínka ze šatníku mi vyrobil dřevěnou kuši. S tetou jsem sedával v pokoji, kde přijímala návštěvy. Vždy se opakoval stejný rituál, teta servírovala čaj v malovaném porcelánovém servisu a k němu výborné zákusky a koláče, které napekla. Narozdíl od jiných dětí z řad širokého příbuzenstva mě bavilo nehnutě sedět a poslouchat tetino vyprávění. A když už jsem přecijen ztratil pozornost, díval jsem se na obraz s rozbouřeným mořem, který visel na zdi předemnou. Dalo se na něj dívat pořád dokola a stejně mi připadl zajímavý.

Když mi bylo 6 let, pozval mě strýc (mámin bratranec z druhého kolene) - akademický malíř - na svou vernisáž. Zaujal mě zde obraz Ostrov Gigantov, na kterém bylo opět fascinující rozbouřené moře, přesně to jako na obraze u pratety. Díval jsem sa něj a strejda mi řekl, že moře představuje zapomnění - lidi, kteří žili, zemřeli a dnes se o nich neví. Na sloupech nad mořem sedí úspěšní lidé, kteří něco vytvořili a díky jejich práci se na ně nezapomnělo. Tento motiv mi zůstal v hlavě dodnes.

Sloupy v moři zapomnění

Obr. 1: Sloupy v moři zapomnění

Když jsme přemýšleli co dát do pozadí stránky TRITON IT, napadl mě právě zmíněný motiv. Vždyť prací nás marketérů je, aby naši klienti byli zmíněné sloupy trčící z moře zapomnění. Chtěl jsem originální verzi, laděnou více do antiky, která navíc narozdíl od Gigantů bude mít správný poměr stran, aby šla digitalizovat a umístit do pozadí webu. Obraz jsem objednal od kamarádky Terky, perfektní akademické malířky, jejíž malby umí v lidech vyvolávat emoce. Výsledek předčil moje očekávání, Terce se dle mého názoru podařilo ještě prohloubit dojem z obrazu. Zmíněný obraz můžete vidět naživo v naší zasedačce :)

Jak se dělalo PR v 16. století?

zář 292017

Lichtenštejnové patřili spolu s Ditrichštejny mezi nejmocnější jihomoravské rody. Zatímco ti první získali rozsáhlé majetky již v 13. století od Přemyslovců, vzestup Ditrichštějnů nastal až později. První prokazatelné zmínky o jejich rodové linii se datují do roku 1492, kdy Pankrác z Ditrichštejna bojoval s Turky. Jeho mladší syn Zikmund byl povýšen do baronského titulu, byl turnajovým druhem císaře Maxmiliána I. a výborným diplomatem. Mimochodem jeho zásluhou přešel český trůn do rukou Habsburků. Díky tomu, že Zikmund domluvil dvojitou svatbu mezi Habsburky a Jagelonci. Potomci Zikmunda byli již neodmyslitelnou součástí císařského dvora a od Habsburků postupně získali panství Mikulov i knížecí titul. Čím si Zikmund své postavení vydobyl a jak jej dokázal udržet pro další generace? Odpovědi se Vám dostane při prohlídce zámku Mikulov, je nakreslena na tomto obraze.

undefined

Obr. 1: Ditrichštejnská svatba 22. července 1515

Obraz zachycuje takzvanou Ditrichštejnskou svatbu z 22. července 1515, na které si Zikmund z Ditrichštejna bere Barboru z Rottalu. Barbora byla nemanželskou dcerou císaře Maxmiliána I. Habsburkové se po staletí o své levobočky uměli dobře postarat a jejich provdáním za příslušníky šlechty jim zajistili důstojnou budoucnost. Pro Zikmunda z Ditrichštena byla tato událost příležitostí, na jeho svatbě bylo tolik významnějších hostů, že sám na obraze stojí (v modrém plášti, v levém rohu), zatímco ostatní hodují.

Bez ohledu na to, koho si vzal, se Zikmundovi podařilo získat si postavení i přízeň císaře. Svatba s Barborou však jeho potomkům neoficálně zajistila "císařskou krev". A o tom, aby byla tato neoficální skutečnost oficiálně zaznamenána a důležitým lidem po generace připomínána, se Zikmund postaral mistrovsky. Nechal nakreslit obraz a to v několika kopiích. Těmi pak dle svého uvážení "na památku" obdaroval zúčastněné. O počtu kopií a jejich dataci se vedou dohady, účel jejich vytvoření je však nasnadě, bylo to pro Ditrichštejny po čertech dobré PR. Obraz představoval ve své době značnou hodnotu, malířský mistr nebyl na každém rohu a barvy byly velmi nákladné. Vlastnictví obrazu odráželo postavení jeho majitele, ten si obrazu pochopitelně cenil a společně s ním vystavoval i informaci, kterou obraz nesl.

Prohlídka Mikulova mě inspirovala. Pro nás jsou císaři naši stálý klienti. Nehodláme se ženit s jejich dětmi ;) , ale namalujeme jim obrazy. Investujeme část našeho času a prostředků do digitální pocty pro naše klienty. No a na této poctě s Petrou již měsíc pracujeme, brzy zde napíši více :).

Dovolená - Mikulov, Lednice

zář 062017

Jako dárek jsem od Káti o minulých Vánocích dostal dvoudenní pobyt v Treehouse Babí Lom naplánovaný na naše 9-ti leté výročí 31. srpna. Přidali jsme ještě dva dny v Mikulově a udělali si příjemnou dovolenou na Jižní Moravě.

Hned po probuzení v penzionu Panorama, kam jsme dorazili předchozí večer, jsme nasedli do auta a vyrazili směr Lednice. Dorazili jsme kolem osmé, tedy hodinu před otevřením a měli jsme tak možnost projít si o samotě krásné francouzské předzahrady lednického zámku.

Francouzské předzahrady lednického zámku

Obr. 1: Francouzské předzahrady lednického zámku, 28.8.2017.

Káťa v Lednici

Obr. 2: Káťa v Lednici, 28.8.2017.

Následovaly prohlídky reprezentačních prostor zámku a obytných prostor Lichtenštějnů. Těm už zámek nepatří, roku 1945 jim byl majetek vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Zůstalo jim Lichtenštejnsko, kde na rodovém hradě Vaduz žijí dodnes. Pokud by Vás také zajímalo, jak Lichtenštějnové k vyvlastněným majetkům na Moravě vlastně přišli, pak vězte, že to bylo už v roce 1249, kdy Jindřich I. z Lichtenštejna državy získal za svou oddanost od Přemysla Otakara II. Od té doby Lichtenštejnové patřili mezi německy mluvící šlechtu zemí Koruny české. Na svůj původní rodový hrad Lichtenštejn to tehdy něměli daleko, protože původně pocházeli z Dolního Rakouska, které s Moravou sousedí. Území, které se v současnosti nazývá Lictenštenjskem si zakoupili až na počátku 18.století.

Pohled z lednického minaretu směrem k zámku

Obr. 3: Pohled z lednického minaretu směrem k zámku, 28.8.2017.

Po prohlídkách jsme zamířili do rozlehlé anglické zahrady a místnímu známému minaretu. Procházka nám i s výstupem na minaret zabrala zhruba dvě hodiny. Poté jsme se vrátili zpět do Mikulova. Cestou jsme se však poutači u silnice nechali navést k rodinné farmě Pálava, kde vyrábí lahodné domácí sýry a prodávají místní víno Vican. U vchodu mají i fotku s Pohlreichem ;). Nakoupili jsme zde s Káťou vína rodičům a sýry pro sebe (ty by se nám na Treehousu zkazily). Já si do úkolovníčku poznamenal, že WebMedeu musíme naučit chodit na .wine domény :).

Kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku, Mikulov

Obr. 4: Kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku, Mikulov, 28.8.2017

Odpoledne jsme vystoupili na Svatý kopeček, který k Mikulovu "sklouzl" při vrásnění Alp a Karpat, a proto je geologicky starší, než krajina pod ním. Odtud jsme obdivovali krásu Mikulova a okolní krajiny. Byly jsme rádi, že plán odtěžit celý Svatý kopeček na vápenec vzal už dávno za své. Po příjemné procházce večerním Mikulovem jsme zašli na výbornou večeři a víno do Aquairum Relax Mikulov.

Pohled ze Svatého Kopečku směrem k Lednici

Obr. 5: Pohled ze Svatého Kopečku směrem k Lednici, 28.8.2017

Následující den jsme zahájili prohlídkou místního zámku. Zámek původně patřil také Lichtenštejnům, roku 1560 byl však prodán a roku 1575 jej Rudolf II. daroval rodu Ditrichštejnů, ke kterému se ve svém blogu ještě vrátím :). Návštěvu Mikulova jsme završili návštěvou jeskyní Na Turoldu. Pak jsme už vyrazili směr Brno a Treehouse.