Michal Rost

osobní blog

Dovolená Rujána - Sassnitz, Jasmund

říj 082018

Zápisováním do blogu si obvykle krátím čas při cestě metrem do práce či za klienty. Vzhledem k tomu, že i tento čas jsem v poslední době potřeboval zužitkovat efektivněji, dostal jsem se k dopsání poslední části letní dovolené až teď :) 

Binze jsme přejeli na zámek Spycker. Jedná se o nejstarší světskou budovu na Rujáně, jejíž historie sahá až do roku 1318. Po 30-ti leté válce zámek padl do rukou Švédům, na počátku 19.stol se tudy převalila napoleonsķá armáda, od roku 1815 připadl Prusům, od roku 1945 zde sídlilo FDGB, od roku 1990 je zde hotel.

Schlosshotel Spycker

Obr. 1: Schlosshotel Spycker, nejstarší světská stavba na Rujáně

Během našich výletů a procházek jsme navštívili město Sassnitz. Z mého pohledu se jedná o nejhezčí město na Rujáně. Místo přeplněných pláží je zde krásný přístav, malebné uličky a promenády, vše jako stvořené pro procházky. V přístavu kotví čluno-stánky nabízející typické rybí fastfoody. Nejtypičtějším jídlem je zde Bismarck, nikoliv reklamní agentura, ani marinovaný kancléř, nýbrž sleď v housce s kysaným zelím - takový nezavinutý zavináč :) Bismarck je tak rozšířený, že z něj lze udělat cenový index a podle poutačů na stáncích i restauracích měřit, jak je kde na Rujáně draho.

čluno-stánek na rybí fastfood

Obr. 2: Typický čluno-stánek prodávající rybí fastfood, včetně Bismarcku

Byl jsem jako u vytržení, když jsem zahlédl, že v malebném v malebném přístavu Sassnitzu kotví válečná ponorka. Pospíchali jsme k ní a světe div se, bylo to muzeum. Splnil se mi tak dětský sen - prošmejdit si vnitřek opravdové ponorky, zážitek to byl úžasný.

Ponorka HMS Otus

Obr. 3: Ponorka HMS Otus v Sassnitz

Opět se ukázalo, že je vždycky velmi důležité mít dobrý byznys záměr. V Sassnitzu kotví nespočet lodí, které vozí lidi ke křídovým útesům. Mezi rejdaři panuje vysoká konkurence a jejich naháněči se v přístavu doslova perou o zákazníky, aby jim prodali lístek za 20 euro. Partě nadšenců, která do přístavu přitáhla vysloužilou britskou ponorku, však 8 euro za vstup zaplatí každý :)

Prohlídka HMS Otus

Obr. 4: Prohlídka HMS Otus, Sassnitz

Severně od Sassnitzu se nachází jeden z nejstarších dochovaných bukových pralesů v Evropě - národní park Jasmund. Výletu do parku jsme věnovali celý jeden den, obdivovali jsme nedotčenou přírodu a impozantní křídové útesy.

 Národní park Jasmund, bukový prales

Obr. 5: Národní park Jasmund, bukový prales, křídové útesy

V místním informačním centru jsme se dozvěděli, že bukový prales původně pokrýval většinu evropy, protože buk byl evolučně ze všech zdejších stromů nejúspěšnější.

Vid. 1: Bukový prales Jasmund.

Shodli jsme se na tom, že na Rujánu ještě v budoucnu rádi vyrazíme, třeba na kola, pro něž je zdejší rovinatý terén ideální :)

Dovolená Rujána - Binz a Prora - Hitlerův panelák

zář 082018

První část dovolené na Rujáně jsme strávili v Binci :) Binz je letovisko v jihovýchodní části Rujány. Je zde velké množství turistů, převážně postarších saských párů (soudě podle poznávacích značek). Centrem veškerého dění je promenáda podél pláže, lemovaná restauracemi a kavárnami v přízemí stylových hotelů ze začátku 20. století, jejichž dřevěné terasy jsou laděny do bílé barvy. Na plážích se nacházejí pro Rujánu typická dřevěná plážová křesla. Binz je ideálním místem pro ty, kdo mají rádi lenošení na pláži, posedávání v kavárnách a noční život. My jsme se vypravili na pěší výlet k místní cestě v korunách stromů, která se tyčí až do výše 82 metrů nad mořem. Rujána je odsud vidět jako na dlani.

Stezka korunami stromů s výhledem na Rujánu

Obr. 1: Stezka korunami stromů s výhledem na Rujánu

Cestou ke stezce jsme nemohli minout megalománský kolos Prora - Hitlerův panelák. Stavba je pouhých pět pater vysoká, zato dlouhá 4,5 km. V letech 1936 až 1939 ji stavělo přes 9 000 dělníků a plánováná kapacita byla 20 000 rekreantů. Cílem projektu bylo pod záminkou kolektivní rekreace koncentrovat německé dělníky pro hromadné vymívání mozků nacistickou propagadnou. Během sovětské okupace stavba chátrala pod správou rudé armády, avšak v roce 2015 bylo započato s rekonstrukcí celého objektu a přestavbou na moderní hotel a prázdninové byty. Za projektem stojí firma Metropole Marketing zabývající se pronájmem realit v Berlíně. Dnes je již Prora z velké části opravena, nacházejí se zde hotely i moderní byty.

Hitlerův panelák Prora

Obr. 2: Hitlerův panelák Prora (napravo dosud nezrekonstruovaná část)

Dovolená Rujána - cesta přes Rostock

srp 212018

Minulý týden jsme s Káťou, Ilonou a Petrem vyrazili na dovolenou na Rujánu. Udělalo mi velkou radost, že jsme si mohli trochu zajet a navštívit  hanzovní město Rostock, největší přístavní město bývalé NDR založené polabskými Slovany již v 6. století. Město se v průběhu staletí rozvíjelo díky stavbě lodí a námořnímu obchodu.

Pohled na MS Dresden z mola

Obr. 1: Pohled na MS Dresden z mola

V období NDR z Rostocku pravidelně vyplouvaly zaoceánské lodě směr země spřátelených režimů, aby s nimi provozovaly "výměnný obchod". Častou destinací byla Kuba, kam jsme směňovali autobusy za banány a kyselé pomeranče, které, když se poštěstilo, byly k dostání i v poloprázdných obchodech u nás v Československu. A právě jedna z takových obchodních lodí éry NDR - MS Dresden - je v celé své kráse k vidění i prošmejdění v Shipbuilding and Maritime Museum Rostock. Celou loď jsme si mohli projít sami, bloudit po palubách, kajutách či nákladových prostorech. Impozantní byly zejména prostory strojovny.

Vid. 1: Strojovna MS Dresden.

Prohlídka byla doplněna zajímavými fakty ze života na lodi a technickými parametry. Tak například MS Dresden za jeden den plavby spolikal kolem 20 tun nafty a půl tuny oleje. Na loď je dobré vypravit se už těsně po otevření muzea a vyhnout se tak turistické špičce.

Vid. 2: Káťa na přídi MS Dresden.

Vstupné do areálu muzea včetně lodě je za 4 eura na osobu. Pozor, pokud jedete autem zaplatíte ještě 2x 4 eura za průjezd krátkým tunelem pod přístavním zálivem. Centrum města je podobné ostatním východoněmeckým větším městům. Několik obnovených historických budov v těsném sousedství opršelých paneláků a moderních staveb postkomunistické éry.

Centrum města Rostock

Obr. 2: Typický pohled do centra Rostocku

Za procházku ale centrum Rostocku a přilehlý starý přístav rozhodně stojí. Z Rostocku jsme zamířili do Straalsundu jehož historické centrum i přístav je z mého pohledu takový zmenšený, klidnější a zachovalejší Rostock. Je zde také mohutný most, který spojuje pevninu s Rujánou - největším ostrovem Německa.

Dovolená - TreeHouse Babí lom

zář 072017

V polovině naší dovolené jsme se s Káťou z Mikulova přesunuli do lesů města Brna, konkrétně na Babí lom. K našemu stromu jsme směrem od Kuřimi jeli tři kilometry lesem, stejně nás na místě příjemně překvapil všudypřítomný klid. Kolem nás se rozprostíralo hrobové ticho, semtam se ozval nějaký zvuk lesa, spadl list, zapraskala větev, zaťukal datel, nebo zazpíval ptáček. Zanedlouho dorazila paní z lesní stráže, předala nám klíče od domu na stromě a my se mohli jít ubytovat.

Vid. 1: Náš příjezd na TreeHouse Babí lom, 29.8.2017. Slyšíte to ticho? :) 

Momentálně se v lokalitě Babí lom nacházejí tři stromové domy. Ten "náš" (TreeHouse č.1 - Babí lom) je nejvýše položený, je vystavěn kolem kmene statného buku ve výšce sedmi metrů. Na terasu domu vede točité schodiště se 40-ti schody. Z terasy je možné vstoupit do útulné obytné místnosti s manželskou postelí a válendou, nebo navštívit toaletu se suchým WC.

Vid. 2: TreeHouse Babí lom v noci, 29.8.2017.

Poté, co jsme se na stromě rozkoukali, vydali jsme se na průzkum do nedalekého okolí. Postupně jsme nalezli dva zbylé stromové domy, které jsme si z dálky prohlédli, abychom nerušili jejich obyvatele. Cestou zpět jsme jedli všudypřítomné sladké ostružiny a sbírali suché dříví a šišky. Po našem návratu ke stromu jsme si na nedalekém ohništi rozdělali ohýnek, na kterém jsme si opekli dva buřty z Ivanovického Globusu :). Pak jsme společně seděli u ohniště poslouchali praskání dříví a pozorovali stmívání v lese. Když Slunce zašlo za obzor, uhasili jsme poslední žhavé uhlíky a vylezli jsme si do stromového domečku. První noc jsme nemohli usnout, nastražovali jsme uši a poslouchali jsme každé prasknutí v lese. Já zabral jako první, Káťa pak prý slyšela zvířata, která chodila pít k blízkému jezírku.

Ráno na terase TreeHouse Babí lom

Obr. 1: Ráno na terase TreeHouse Babí lom, 30.8.2017.

Po probuzení jsme vyrazili na prohlídku Punkevních jeskyní, kam jsme od parkoviště sjeli lanovkou. Káťa zde ještě nebyla a já naposledy ve čtyřech letech, takže prohlídka jeskyně, propasti Macocha i následná jeskynní plavba po říčce Punkvě pro nás byly velkým zážitkem. Po prohlídce jsme pěšky pokračovali do blízké Kateřinské jeskyně a odtud zpět nahoru k parkovišti Macocha.

Vchod do Kateřinské jeskyně

Obr. 2: Vchod do Kateřinské jeskyně, 30.8.2017.

Po našem návratu na Babí lom, jsme si šli na chvilku zdřímnout na strom. Probudil nás až řev starší paní: "Lubošiíí, tady něco jée, pojď séeeem, děléeej", "No co to tady jéee, to je nějakáá chatka a je na stroměéé, no pojď séém k tomu, honééém", "Panebožééé, tak takto dneska lidi žijííí, jako nějací indiániíí, staví si takovéto domy a v tom pak bydlííí, to by člověk nevěřil", "A tady to mááá dvířká, otevři toó a vylezeme tááam". To už bylo na Káťu moc, seskočila z postele a zadupala. Pak už bylo slyšet jak se hlas vzdaluje, až se kolem rozhostilo opět příjemné ticho.

Pohled z rozhledny Babí lom směrem k Brnu

Obr. 3: Pohled z rozhledny Babí lom směrem k Brnu, 30.8.2017.

V podvečer jsme se vydali na rozhlednu Babí lom. Už samotná cesta po skalní hřebenové stezce, která mi místy připomínala cestu do Mordoru, pro nás byla dobrodružstvím. Není divu, že se o babím Lomu traduje, že jej vytvořily ježibaby. Z rozhledny jsme pak obdivovali překrásný výhled na Brno. Zpět ke stromu jsme se vrátili již za soumraku, rozdělali jsme oheň, rozpekli si na něm housky a dojedli naše zásoby zeleniny a sýrů. Zavzpomínali jsme společně, jak jsme se přesně před 9-ti lety potkali. Za tmy jsme si vylezli do našeho stromového příbytku, abychom zde strávili druhou a poslední noc.

 

Poznámka: Pokud si do Google zadáte klíčové slovo "propast macocha", nalezne se Vám mikroweb propast-macocha.cz, který vlastní affiliate baron Jan Kříž. Oficiální stránky naleznete na Správě jeskyní ČR, nebo na webu Moravského krasu. O tom jak WebMedea umí rozkrývat online majetek a aktivity affiliate baronů napíši v jednom z budoucích zápisků.

Dovolená - Mikulov, Lednice

zář 062017

Jako dárek jsem od Káti o minulých Vánocích dostal dvoudenní pobyt v Treehouse Babí Lom naplánovaný na naše 9-ti leté výročí 31. srpna. Přidali jsme ještě dva dny v Mikulově a udělali si příjemnou dovolenou na Jižní Moravě.

Hned po probuzení v penzionu Panorama, kam jsme dorazili předchozí večer, jsme nasedli do auta a vyrazili směr Lednice. Dorazili jsme kolem osmé, tedy hodinu před otevřením a měli jsme tak možnost projít si o samotě krásné francouzské předzahrady lednického zámku.

Francouzské předzahrady lednického zámku

Obr. 1: Francouzské předzahrady lednického zámku, 28.8.2017.

Káťa v Lednici

Obr. 2: Káťa v Lednici, 28.8.2017.

Následovaly prohlídky reprezentačních prostor zámku a obytných prostor Lichtenštějnů. Těm už zámek nepatří, roku 1945 jim byl majetek vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Zůstalo jim Lichtenštejnsko, kde na rodovém hradě Vaduz žijí dodnes. Pokud by Vás také zajímalo, jak Lichtenštějnové k vyvlastněným majetkům na Moravě vlastně přišli, pak vězte, že to bylo už v roce 1249, kdy Jindřich I. z Lichtenštejna državy získal za svou oddanost od Přemysla Otakara II. Od té doby Lichtenštejnové patřili mezi německy mluvící šlechtu zemí Koruny české. Na svůj původní rodový hrad Lichtenštejn to tehdy něměli daleko, protože původně pocházeli z Dolního Rakouska, které s Moravou sousedí. Území, které se v současnosti nazývá Lictenštenjskem si zakoupili až na počátku 18.století.

Pohled z lednického minaretu směrem k zámku

Obr. 3: Pohled z lednického minaretu směrem k zámku, 28.8.2017.

Po prohlídkách jsme zamířili do rozlehlé anglické zahrady a místnímu známému minaretu. Procházka nám i s výstupem na minaret zabrala zhruba dvě hodiny. Poté jsme se vrátili zpět do Mikulova. Cestou jsme se však poutači u silnice nechali navést k rodinné farmě Pálava, kde vyrábí lahodné domácí sýry a prodávají místní víno Vican. U vchodu mají i fotku s Pohlreichem ;). Nakoupili jsme zde s Káťou vína rodičům a sýry pro sebe (ty by se nám na Treehousu zkazily). Já si do úkolovníčku poznamenal, že WebMedeu musíme naučit chodit na .wine domény :).

Kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku, Mikulov

Obr. 4: Kaple sv. Šebestiána na Svatém kopečku, Mikulov, 28.8.2017

Odpoledne jsme vystoupili na Svatý kopeček, který k Mikulovu "sklouzl" při vrásnění Alp a Karpat, a proto je geologicky starší, než krajina pod ním. Odtud jsme obdivovali krásu Mikulova a okolní krajiny. Byly jsme rádi, že plán odtěžit celý Svatý kopeček na vápenec vzal už dávno za své. Po příjemné procházce večerním Mikulovem jsme zašli na výbornou večeři a víno do Aquairum Relax Mikulov.

Pohled ze Svatého Kopečku směrem k Lednici

Obr. 5: Pohled ze Svatého Kopečku směrem k Lednici, 28.8.2017

Následující den jsme zahájili prohlídkou místního zámku. Zámek původně patřil také Lichtenštejnům, roku 1560 byl však prodán a roku 1575 jej Rudolf II. daroval rodu Ditrichštejnů, ke kterému se ve svém blogu ještě vrátím :). Návštěvu Mikulova jsme završili návštěvou jeskyní Na Turoldu. Pak jsme už vyrazili směr Brno a Treehouse.