Čím definuji pravicově smýšlejícího člověka?

• klíčovou hodnotou je pro něj svoboda
• důraz klade na osobní svobodu, svobodu spotřebitelské volby a svobodu podnikání
• uvědomuje si, že svoboda s sebou nese příležitosti i rizika
• aby zvládl rizika posiluje osobní zodpovědnost
• požadavky směřuje na sebe či konkrétní osoby místo obecných entit "stát", "společnost", "by se mělo"
• s konkrétními osobami svobodně a zodpovědně uzavírá dohody
• po moci výkonné a soudní požaduje primárně ochranu dohod

Čím definuji levicově smýšlejícího člověka?

• opakovaně prezentuje nároky a požadavky
• nároky směřuje na obecné množiny "lidstvo", "společnost", "stát", "bohatí" atd.
• nároky opodstatňuje tím, že je žádá pro druhé či pro veřejný zájem
• považuje se za člověka, který dokáže soudit co je veřejný zájem a co nikoliv
• hodnotí druhé za jejich činy a výsledky, místo toho, aby primárně řešil své potíže
• ze svých potíží viní většinou abstraktní či konkrétní viníky, na něž deleguje problémy světa
• nejvíce se angažuje měnit to, čemu sám rozumí nejméně
• po moci zákonodárné požaduje záruky jistot

Co nepovažuji za definující pro pravolevou orientaci?

• velikost majetku či stav konta
• míru štedrosti / hamižnosti
• míru oportunismu / konzervatismu 
• míru soucitu a empatie
• vztah jedince k přírodě
• vztah jedince k bližním, ženám i můžum různých vlastností

Co očekávám od pravicového politika?

• Chrání svobodu!
• Kapitalismus veřejně a proaktivně prosazuje jako nedílnou a zcela klíčovou součást svobody.
• Uvědomuje si konkurenční prostředí na mezinárodní úrovni a strategické zájmy okolních zemí.
• Směrem ven usiluje o co nejvýhodnější pozici své země v mezinárodních obchodech a spolupracích.
• Směrem dovnitř investuje do faktorů, které budou dlouhodobě stabilně posilovat předchozí bod.
• Výši daně / odvodů z příjmů (včetně IČO) vnímá objektivem malých a středních firem.
• Prosazuje finanční gramotnost a motivaci mladých lidí k podnikání.
• Motivuje (nikoliv dary, ale úlevami a morální podporou) domácí podniky k růstu a expanzi.
• Sleduje a vyhodnocuje možná rizika pro vše výše uvedené, informuje o nich, řeší je s předstihem.

Proč tímto ztrácím čas?

Kovářova kobyla už má nové podkovy. V TRITON IT jsme konečně spustili nový firemní web. Tím jsme završili bezmála dva roky trvající rebranding firmy. Ostatní práce bylo opravdu hodně, takže změny probíhaly postupně za běhu. 

Obr. 1: Nový web TRITON IT

Se změnou původního modrého ladění do čenobílého přišla v létě 2021 Markéta Babková. Vylepšila logo, vybrala typografii, navrla základní podobu nového webu. Navázal Petr Kulhánek. Finální změny dotáhli Karolína Hilmanová s Pepou Caldou. Konečně již máme sladěny web, facebook, instagram, trička, mikiny, směrovky na patře, štítky na dveřích i loga na patře :)

Obr. 2: Část chodby v nových kancelářích

Tak už máme od pátku Adélku doma. Když se Anička v pátek vzbudila, vytáhla z pod polštáře Kátinu kalkulačku, dala si ji k uchu a dělala, že telefonuje mamince do porodnice: "Ahoj mami, aha dobře, ano přijedeme, pa". Pak řekla: "Tatínku už musíme jet.". Ale ještě čas nebyl :). Uklidili jsme (v rámci našich možností :)) ). Zašli jsme koupit Adélce Kendamil, Anička si cestou dala oblíbenou zmrzlinku. Pak jsme vyrazili vyzvednout kytičku, umýt auto a pak už směr Motol. Po cestě spletitými chodbami nemocnice Anička nahlas opakovala: "Maminko jsi tady, miminko jsi tu?". Nakonec jsme vyjeli do pátého patra šestinedělí a na konci chodby už stála Káťa. Anička se za ní rozběhla. To bylo radostné shledání. Když jsme přijeli domů, Anička si pořád chtěla Adélku pochovat. Káťa vzala hnízdečko, obložila Aničku a podala jí Adélku do náručí. A pak nás holky dojaly, Kátě se podařilo zachytit krásnou momentku...

Obr. 1: Anička si poprvé chová Adélku

Rok se s rokem sešel a já navazuji na pravidelné zhodnocení mé práce. Tentokrát jsem to stihl sepsat na Tři krále :).

(Bez)nadějné jaro?

Shrnutí mé práce za rok 2021 jsem končil tím, že na sklonku 2021 nastal v mé bublině obrat. S novou vládou přišla nejen racionalizace covidové politiky, ale současně nová vlna naděje a elánu v řadě byznysů kolem nás. Do roku 2022 jsme vešli na plné obrátky. Klientům TRITON IT rostli zakázky / objednávky / tržby. V MISURA jsme lámali rekordy v prodejích na eshopu i v distributorské síti. Ani očekávaný pokles spotřebitelské poptávky po lednových slevách se nekonal. Místo toho následoval během celého února raketový růst. Téměř veškeré utržené prostředky jsme v rámci MISURA reinvestovali do lokalizace pro Německo, Polsko a Maďarsko. Hodně nám pomohl DeepL, který omezil náklady pouze na externí korektury. V eufórii jsme se s naším obchodním partnerem pustili do dalšího investičního projektu - kavárny a restaurace. 

Obr. 1: Čas strávený prací ve WebMedea Services a TRITON IT

Na konci února přišel šok. Že Putin zajde tak daleko jsem nečekal. Napříč reklamními účty nastaly dramatické poklesy konverzí. V některých eshopech jako když utne. Do týdne následovaly plošné stopky nákupů na sklad u Alza a Mall. Důvod? "Máme plné sklady, lidé nekupují, neplníme plány". Média se začala plnit válečným zpravodajstvím. Sociální sítě začaly ukazovat masakry, znásilňování, rezignaci na lidskost. Vzpoměl jsem si na vyprávění mého dědy a pokládal si otázku: "Co se změnilo?". Začal jsem na Twitteru sledovat ukrajinské lidi a dobrovolníky, kteří pravidelně posílali příspěvky z místa dění. No a náš mediální rybníček opět nezklamal. Kromě všemožných dezinformátorů a překrucovačů vylezli z děr (podobně jako za Covidu), různí příživníci, kteří rozjeli pro sebe či své klienty reklamy na způsob "Tady je ukrajinská vlajka, nic jiného jsme teď nevymysleli, ale vidíte, jací jsme pašáci a ty u nás teď pořádně nakup a ještě se pokloň". Shodli jsme se s Tommym i Luckou, že ukrajinské vlajky nebudeme zneužívat pro oportunistické reklamní kampaně.

Sedli jsme si s Tommym a Markem a řešili budoucnost. Shodli jsme se, že i přes všechny těžkosti doby je před námi tolik příležitostí, že když budeme dělat to, co jsme zvyklý dělat pořád - být skromní, makat a rozšiřovat své sítě kontaktů. Tak se, doufáme, bát nemusíme. Jakub Jánský mě seznámil s Tomášem Brettschneiderem a započalo naše potkávání v LOSKY. S Davidem Prachařem jsem absolvoval návštěvy v bzenecké centrále RI OKEN. V MISURA jsme začali trávit stovky hodin focením produktovek a image fotek pro nové zboží, zalistováváním zboží do market placů, tvorbou vysvětlujících článku, návodů, tipů, natáčením videí, publikací obsahu na sítích. A lokalizací všeho zmíněného. 

Obr. 2: Rozdělení mého času v rámci TRITON IT. Růst jsem vykrýval svou prací (zejména accountskou) pro klienty. Vzrostla i má režie, zapojení do presales a náboru. 

Řady vývojářů TRITON IT rozšířil Víťa Vejnárek, který přišel na stáž a rozhodl se u nás zůstat. Bráchovi se svěřila přítelkyně, že její známá - ukrajinská paní uklízečka má dceru Ruslanku a tu nechtěli vzít na stáž do SW firmy. Vzali jsme ji k sobě a vyplatilo se, Ruslanka byla šikovná a ve druhé půlce stáže udělala pěkný kus práce. Na druhé straně od nás odešli po letech dva vývojáři. Týmový hráč Martin se rozhodl usadit a práce na dálku v izolaci od týmu by mu nevyhovovala. S druhým kolegou jsme se rozešli v očekáváních od pozice vedoucího vývoje. To bylo moje první letošní ponaučení, které jsem společně s Markem učinil ohledně svěřování zodpovědností. Marek si na sebe opět vzal roli vedoucího vývojáře a úklid v procesech i kódech mu s přestávkami trval ještě půl roku. V mezičase jsme s Tommym i Luckou stihli pár menších presalesů, takže jsme našim juniorským accountům Jakubovi, Grétě (a později Adamovi) mohli naservírovat několik nových klientů, například pobočku Okay nábytku, Hildegard medizin a další.

Přelomové léto

V létě naběhly v TRITON IT dva velcí klienti RI OKNA a LOSKY. Klient Alutech Bohemia s námi pořádně vyrostl a přešel do segmentu větších klientů.

V MISURA jsme po roce intenzivní práce začali registrovat strmý nárůst brandu. Po pokrytí všech velkých online elektro eshopů jsme se díky Jirkově tvrdé práci začali dostávat častěji i do kamenných prodejen. Následoval další nárůst brandu a s tím i výrazný nárůst důvěry. Slovenský T-Mobile si pro své vrcholové manažery objednal desítky kusů dvojitých přenosných monitorů. Maďarsko a Slovensko začali generovat významnou část příjmů na eshopu i v distribuci a díky tomu pokračoval i růst obratu celé firmy. 

V létě rovněž vygradovalo mé druhé letošní ponaučení ohledně delegování zodpovědností. Příliš jsem řešil nové obchodní příležitosti, markerting v MISURA a obsah pro budovanou restauraci. Do toho lepil svůj díl práce na programování, nastavování kampaní a nových projektech. Zavčasu jsem si nevšiml, že se nám v baru / kuchyňce u kafíčka vytvořila diskuzní skupinka chytrých a ambiciózních mladých lidí, kteří dostali příliš rychle mnoho zodpovědnosti. Natolik si mne získali svou duševní vyspělostí (já v jejich věku byl úplné ťululum), že jsem podlehl iluzi, že půjde přeskočit několik let postupného rozvoje - namlouvání klientů od těch nejmenších, učení se zvládání námitek, nastavování očekávání, sahání si na dno a zvedání se ze dna. Takže zatímco Tommy a já jsme lítali, abychom přinesli do hnízda zakázky, které si juniorští accounti převezmou. Zatímco jsme se snažili vytvořit jim tím základ stabilního příjmu z provizí spravovaných klientů. Zatímco Marek dřel ve dne v noci, aby se stihly zakázky odmakat. Zatímco David Trojan, Marek Bartoš a další řešili práce nad hlavu. Hlouček vedl diskuze o tom, co je všechno špatně a černými myšlenkami intoxikovával i další kolegy. V momentě, kdy jsme s Tommym na juniorní accounty nadelegovali i větší klienty, celé toto křídlo se sesypalo jak domeček z karet. Hodili jsme šikovné, sebevědomé (ale nepřipravené) mladé lidi do kotle, kde bylo třeba myslet dopředu, předvídat rizika a vrtochy klientů, asertivně sloužit. Tohle prověří charaktery i jinak milých a hodných lidí. Prvotní fuckupy, způsobené většinou špatným nastavením očekávání a nedostatečnou či málo diplomatickou komunikací, způsobyly juniorům změnu v životních plánech - už nechtěli být accounty. Čí to byla chyba?. Moje. Byl to pokus vyrůst příliš rychle a bez dostatečných procesů. Stálo nás to několik menších klientů, řadu peněz na proplaceném zbytečném času, služebních cestách, opravách na vlastní náklady a týdny narovnávání vztahů s klienty. A spotřebu kafe a mléka ;) :D.

Na konci léta se nám podařilo doplnit vývojový tým TRITON IT. Díky výše zmíněné Ruslance jsme se zkontaktovali se studentem z Ukrajiny. Absolvovali jsme pohovory přes Google meet a byli s Markem nadšení. Rozhodli jsme se, že Sergeje přijmeme. Sergej si z Užhorodu vyřídil přes hranice dokumenty. Potom dorazil do Prahy. Předvedl zatím nejrychlejší učící křivku ze všech vývojářů, které jsme doteď měli. Po měsíci zácviku se stal plnohodnotným členem týmu a pořád se rozvíjí. Tým vývojářů rovněž rozšířila Nikola a Marek Sucharda - už třetí Marek v naší firmě. Zejména Nikola se velmi osvědčila. Pracovala dříve u konkurence jako PPC-čkařka a SEO optimalizátorka. A to se projevilo na výstupní kontrole kvality. Tím, že mnohokrát prošla z druhé strany tím, co jí webaři odevzdávali, prokazuje největší cit pro detail u výstupní kontroly našich webů.

Na přelomu léta a podzimu se naši klienti rozdělili na tři skupiny. Největší skupinu tvořily stabilní firmy, kterých se situace na trhu přímo nedotýkala, nebo si s ní zatím dokázaly poradit. Zbytek se rozdělil na hráče a strašpytle. A právě hráči a strašpytlové se rozhodli odklonit od zaběhlého způsobu spolupráce. Strašpytlové dospěli k závěru, že se z útlumu prodejů prošetří. V několika vlnách postupně snižovali rozpočty. U některých to skončilo tím, že nám oznámili, že už na nás nemají, nebo to už vzhledem k velikosti rozpočtu nedávalo stejně smysl. Někteří šáhli po spasitelech, pak byl propad ještě strmější. Naopak takzvaní hráči se rozhodli využít toho, že se jejich konkurenti budou chovat jako strašpytlové, a nasypat zejména do výkonnostních kanálů majlant. Doslova spálit peníze v peci za cenu toho, že konkurenti si už nebudou moci dovolit dávat do reklamy další peníze. Nebudu zde jmenovat, kdo tuto taktiku zvolil. Ale mohu prozradit, že ve všech případech přinesla zamýšlený efekt. Přestože PNO se extrémně zhoršilo, tak v klesajících grafech konverzí došlo k obratům směrem vzhůru a klienti i na nabídkou přesycených a obratově klesajících trzích začali luxovat poptávky konkurenci. 

Úspěšný podzim

Na podzim začaly nejen brand, ale konverze MISURA prudce stoupat. Ostatně (s výjimkou březnového propadu) MISURA v prodejích rostla celý rok. Na podzim však nastala akcelarace. Čím to bylo? Přišla sezóna a zhodnocení dosavadní práce. Etablovali jsme se na okolních trzích. Nejen Slovensko a Maďarsko, ale také Polsko začalo být pilířem příjmů. Vychytali jsme marketingový mix a během pár týdnu se vyprodali všechny 13-ti palcové dvojmonitory. Jirka musel koordinovat s výrobou co nejrychlejší doplnění skladů dalšími kusy. V segmentu MISURA Body jsme navázali spolupráci s trenérem a influencerem Petrem Sedláčkem. Ten nás kromě perfektní spolupráce propojil s Romanem Hajabáčem a MISURA se stala partnerem mezinárodní soutěže v kulturistice IFFB Diamond Cup 2022, která se odehrála 30.9. v pražském hotelu Hilton. 

V TRITON IT se Tommy začal potkávat s novým klientem. Jedničkou na trhu ve svém oboru. Tento případ úspěšně přetavil v úvodní spolupráci a zahájení kampaní od 2023. To pro nás představuje velký závazek a zodpovědnost, které chceme dostát. Současně jsem si s Tommym rozdělil accountskou agendu po odchozivších juniorech. RI-čka a LOSKY na mě dopadli plnou vahou. U některých jsem si dočasně škrtl accountské provize, abych kompenzoval ztrátu způsobenou nenastavením očekávání. Oporou mi byl brácha se svým upgradovaným týmem na straně vývoje a zodpovědnost Davida Trojana na straně obsahu. 

V TRITON IT rovněž vyvrcholila jedna z mých / našich životních etap. Musel jsem si naplno přiznat, že jsem pořád značný byznysový amatér. Jako původní profesí programátor a vystudovaný matematik / softwarář jsem v posledních deseti letech chodil jak náměsíčný a ve dne, v noci, v metru, ve sprše v hlavně řešil řadu dilemat o tom, jak splnit všechny povinnosti, zaplatit všechny závazky a na ušetřené podhodnotě rozšířit naše podnikání. Vymýšlel jsem teorie rozdělení pracovního času, hledal balanc mezi konkurenční sazbou a náklady. V posledních dvou letech jsem si chodil stále častěji pro radu k Jakubovi Jánskému. Který se za těch 6 let, co se známe, stal postupně z role klienta mým kamarádem. Pochopil jsem, že po celou tu dobu jsme sice v TRITON IT rostli a posouvali se dál. Ale současně bych mohl klidně dalších 10 let obětovávat své duševní zdraví tomu, abych amatérsky pokračoval v objevování Ameriky. Proto jsem byl rád, když dosavadní společníci v TRITON IT podpořili mé rozhodnutí jít dál společnou cestou s Jakubem. Jakub začal připravovat audit, který vyvrcholí nyní v lednu. Začal zavádět manažerské účetnictví po vzoru rodiny Havrdovi (Arbol capital, Dr.Max, Planet A / AIM, Kovaco / Firstgreen industries), která ho v byznysu vychovala. Najednou se řada věcí začala prosvětlovat. Zjistil jsem, že na spoustu problémů existuje postup, který je současně spravedlivý a transparentní. Pochopil jsem, že zavést Jakubovi procesy je podmínka nutná pro náš další růst.

Ve WebMedea započalo pravidelné potkávání s Tomášem Brettschneiderem, kterého náš projekt zaujal. Začali jsme se postupně bavit o jeho vstupu do WebMedea společně s Jakubem Jánským. Sedli jsme si s Tomášem lidsky - potkával jsem se s ním v průběhu roku a zjistil, že na spoustu věcí máme totožné názory. Také jsme si uvědomili, že bychom spojením sil mohli WebMedea výrazně posílit. Část konkurence nás sice tento rok poškádlila pompézním představením funkcí, které již několik let (byť v uzavřeném provozu) máme. Ale po otevření WebMedea to nebude jen o souboji funkcí, které sami neustále doplňujeme. Ale také o souboji infrastruktur v prostředí, kde extrémně rostou náklady na jejich provoz. Bude to zajímavé :)

Hektická zima

Konec roku (listopad, prosinec) byl v TRITON IT nejbláznivějším obdobím nejen v celém roce, ale troufnu si říci v historii firmy vůbec :)). Vrcholily kampaně klientů, dokončovaly se větší webové projekty, rozjely se nové projekty s ostrými deadliny, finišoval důležitý presales. No a do toho jsme se stěhovali. Rozhodli jsme se po třech letech opustit prostory v Křemencově ulici a přestěhovat na Zličín.

Ve WebMedea jsme bojovali s vylepšenováním infrastruktury, stabilizací backend jobů, vychytáváním bugů v UI i přidáváním nových užitečných funkcí, které napadly Jirku Kynčla, a které jsme společně naprogramovali. Současně se rozběhl Jakubův finanční audit. A s Jakubem a Tomášem Brettschneiderem jsme si po absolvování dalších příjemných schůzek konečně plácli.

Obr. 5: Práce na investičních projektech. V roce 2022 u mě dominovala opět WebMedea, druhá v pořadí byla MISURA. Největší penzum celkové práce bylo odvedeno v rámci MISURA.

MISURA byla ve znamení rekordních prodejů a dvojnásobku loňských tržeb. Kromě monitorů se pilířem prodejů staly stojany na notebooky a mobily. Průlom zaznamenaly ještě dva produkty. Zbrusu nový samoúchopný, nabíjecí držák MA04 - ten se začal prodávat "úplně sám", ještě dříve, než jsem na něj spustili reklamu. Kloubouk dolů před Jirkou Mihlem, kterému se při navrhování držáku podařilo trefit příjemnou cenu pro kvalitní a relativně inovativní produkt. Jde na dračku i přesto, že ho Alza, zřejmě z obavy o své vlastní Alza power, zatím odmítla naskladnit. Druhým průlomem byl aku vysavač MISURA MA01. Zde nám, narozdíl od držáku, trvalo více než půl roku vybudovat o produkt zájem. Bylo nutné pořádně odkomunikovat, že i přes extrémně malou velikost disponuje poměrně slušným sacím výkonem a výdrží. Na příští rok máme vymyšleno spoustu žhavých novinek do produktového portfolia :).

Na konci léta se mi ozval Radek Duha ze Storymkrs (neplést se Story TLRS, kteří v ČR skvěle popularizovali marketingové archetypy) a poslal mi stručné představení softwaru na usnadnění projektového řízení v marketingu. Zašli jsme spolu na oběd a zasmáli jsme se tomu, že už jsem prý asi stopadesátý, který Radkovi řekl, že taková aplikace musí přece existovat, jen ji ještě nenašel.

Stručně řečeno, až Storymkrs nasadí všechny zamýšlené funkce, umožní nám nahradit TRELLO, Google Data Studio a částečně zastřešit Google analytics, Google Ads a Facebook manager. Marketingové kampaně tak budeme moci v TRITON IT plánovat a vyhodnocovat na jednom místě, místo klikání v minimálně pěti různých aplikacích.

Když jsem své nadšení z Radka prezentoval kolegům z WebMedea, zjistili jsme, že Jirka Kynčl se s Radkem už potkal na SEO Logeru a velmi si rozuměli. Takže když nám oběma s Jirkou dorazila pozvánka na Storymkrs DEMO Day, nemohli jsme chybět. Ve středu 5. 10. večer jsme se vypravili do Next zone na Smíchově. Výraznou osobností panelové diskuze byl Milan Formánek. Na Milanovi nás kromě jeho hlubokých znalostí zaujal i jeho lidský přístup a projev. Během rautu ochotně zodpovídal zvídavé otázky, kohokoliv z nás, kdo za ním přišel. 

Děkuji Radkovi za pozvání na vydařenou akci.

Ve feedu na instagramu se mi objevil tento zápisek o nepodmíněném příjmu...

Obr. 1: Názory lidí prosazujících takzvaný nepodmíněný základní příjem

Vedl jsem nejprve krátký rozhovor sám se sebou...

Důstojný svobodný život, neboli zajištění základních potřeb na náklady veřejné instituce při garanci svobody. To zní krásně, že? O jakou svobodu to ale jde? O svobodu nepracovat pro peníze na zajištění základních potřeb. Připadá mi to jako oxymorón, ale OK. Když si teda nechci vydělat na chleba, tak kdo mi na ten chleba daruje peníze? No přece veřejná instituce. A to je kdo? To je stát. Aha a kde stát vezme ty peníze, aby mohli všichni mít na chleba bez práce? Z daní. Ale kdo ty daně zaplatí, když všichni budeme pobírat dávky? Ti kdo kromě pobírání základního příjmu ještě pracují pro peníze, z toho co si vydělají odvedou daň. Proč by ale měli pracovat pro peníze, když základní příjem mají už zajištěn? Chtějí třeba nějaký luxus mimo rozsah základních potřeb.

Chápu to tedy správně, že čím více lidí bude chtít luxus, tím více jich bude pracovat pro peníze? Nejspíše ano. A chápu to správně, že čím větší luxus budou chtít, tím více budou pracovat a opět více peněz přinesou? Nejspíše ano. Nestane se pak ale jejich luxus alespoň z části základní potřebou v očích těch, kteří nepracují pro peníze, nebude to zvedat tlak na neustálé zvyšování nepodmíněného příjmu? Musí být určeno co je luxus a co základní potřeba. Postupné zvyšování nepodmíněného příjmu je oprávněný požadavek.

Kdo určí co je luxus a co základní potřeba - jaké bydlení je základní potřeba a jaké luxus, kolik dovolených a kde je základní potřeba a luxus, jaké jídlo je základní potřeba a jaké luxus? Nevím. Je volno po večerech a o víkendu také luxus, co když si ho někdo nedopřeje a místo toho pracuje pro peníze? Potom z těchto peněz musí odvést daň pro ty, kteří požívají svobody nepracovat pro peníze? Práce se v postkomu přeceňuje. Dává se jí příliš času a hodnoty, stavíme na ní identitu. A tohle je toho důkaz. OK, takže je to problém těch lidí co moc pracují a mohou si zato sami? Ano, rozhodně, měli by se soustředit na vyšší hodnoty. Aha, takže hodně pracovat pro peníze je špatné. Ale těch hodně lídí co hodně pracují pro peníze jsou ti jediní, kdo dokáží nalít do státu peníze na vyplácení nepodmíněného příjmu. Říkám to správně? To není úplně pravda. Jakto, platí přece, že čím více pracují pro peníze, tím více zaplatí? Tak budou pracovat méně. Tak jo, kolik lidí musí pracovat pro peníze a kolik musí vydělat, aby pokryli nepodmíněný základní příjem všech, kdo si ho údajně zaslouží, a co je bude motivovat k tomu pracovat pro peníze, když většinu času, který budou pracovat navíc odpracují pro ty, kteří prací pro peníze na živobytí pohrdají a pohrdají i těmi, kdo tuto práci vykonávají?

Takzvaný shitjob

Uráží mne slovo shitjob. Neúcta k práci z něj doslova stříká. Pokud má kdokoliv pocit, že jeho práce je shitjob, tak ať jde a vytvoří v konkurenčním prostředí lepší pracovní podmínky pro sebe i pro druhé. Ať zaplatí nejdříve druhým za neshitjoby, které jim vytvoří a potom ať zajišťuje své základní potřeby. Psal jsem o tom již v článku Svoboda volby verus jistoty. Pokud se shodneme, že klíčovou prioritou je svoboda. Potom se mohu svobodně rozhodnout dělat co chci, nedělat co nechci, respektive nedělat vůbec nic. Ale potom nemohu očekávat, že mi společnost zajistí jakékoliv jistoty.

Údajná potřeba změny vnímání práce

Zmíněný text rovněž tvrdí, že je potřeba změna vnímání práce, protože práce přece není jen placená práce. To jsou mi ale novinky. Zde se levičáci usvědčují z toho, co si myslím už dávno, že těmi nejvulgárnějšími materialisty jsou právě oni. Jsou první kdo při své závisti a lenosti myslí na peníze. 

Ve svobodné společnosti lze práci druhým prodat, investovat, nebo darovat...

1. Prodat; Pokud je mi někdo ochoten za práci zaplatit, je pro něj prospěšná. Lepšího důkazu není potřeba.
2. Investovat; Pracuji pod rizikem, že peníze za svou práci nedostanu, ale současně získávám příležitost, že v budoucnu investovanou prací vydělám alespoň její původní hodnotu. Toto zná každý podnikatel a každý obchodník, který řeší presales. Úspěch stát královsky zdaní, těch několik předcházejících neúspěchů nikdo nikomu nenahradí. Tak to je. 
3. Darovat; Každý z nás může kdykoliv komukoliv svou práci darovat. Pomoci tím někomu, či mu udělat radost. Sami si můžeme určovat komu pomůžeme a jak moc. Potom bychom ale měli být skutečně uvědomělými dárci a nepožadovat po někom třetím, aby nám tuto pomoc uhradil.

Co je na tomto nejasného? Leda, že bych měl nějakou činnost, třeba koníček, o jehož výstup by druzí lidé nestáli. Nechtěli by jej koupit, ani nevěděli o jeho využití ve formě investice. Ani by se sami od sebe nehrnuli, abych jim zmíněný výstup či zážitek daroval. A snažit se někoho o výhodách mého výstupu přesvědčit by bylo pod mou úroveň. Ale já bych požadoval opět po někom třetím, aby mi tuto činnost financoval, protože se z mého subjektivního pohledu jedná o "vyšší smysl".

Vzdělání versus generování pracovní síly

Tak tohle je perla: Poskytuje vzdělávací systém vzdělání, nebo generuje pracovní sílu na trh práce? Pokud to druhé, tak děti ve školách už pracují a měly by dostávat mzdu. 

Proč vylučovací poměr? Proč buď a nebo? Copak existuje ještě jakási forma vzdělání, která se vylučuje s uplatněním na pracovním trhu? K čemu slouží takové vzdělání?

Kdo by dětem měl dávat mzdu, když ještě nikde nepracují a nemají potřebnou kvalifikaci a životní zkušenosti? Zase občané státu? Ti občané, kteří už platí veřejné školství, ve kterém pořád slýcháme o podfinancovaných vyučujících? Nebo snad korporace, které by si měly žáky po škole rovnou rozebrat do svých mlýnků na maso?

Moji rodiče a prarodiče mne vychovali k úctě k životním zkušenostem starších lidí. Se slovenským dědou jsem strávil hodiny vyprávěním o druhé světové válce. Nelituji ani minuty, kdy jsem po škole či po práci navštěvoval svou pražskou babičku, koupil jí cestou její oblíbené pivo a tahal z ní rozumy. Jak probíhala okupace, jak osvobození, kolektivizace, normalizace, jak se stavěla k různým životním situacím ve společnosti i osobním životě. 

Dnes už prarodiče nemám, ale z jejich povídání mám na paměti, s kým mají lidé na Ukrajině tu čest. Děda mi mnohokrát vyprávěl jak probíhalo osvobození od nacistů v jeho rodném městečku Modra. S Němci zde svedli těžké boje Donští kozáci. Byly to menší bojůvky, které čistily okolí. Místní jim pomáhali. U pradědy na statku bydlel sovětský důstojník. Když se loučili, děda mu jako kluk pomáhal zapínat těžký kožený kabát a nesl mu z rohu kuchyně bubnový samopal. Důstojník si dal samopal přes rameno, dědu pohladil a řekl mu a jeho rodičům: "utečte, my jsme hodní sověti, ale to co jde za námy je zvěř, utečte". Praděda s prababičkou zakopali cennosti a rozhodli se i s dalšími sousedy utéct z Modry do nedaleké obce Králová, kde se schovávali ve stodolách. Dědova stará babička, které bydlela o několik domů dál, řekla, že ona jako stará už nikam nepůjde. Stejně tak děti schované na místní faře neutekly, mezi nimi byla mimochodem i pozdější slavná herečka Květa Fialová. Přišla druhá vlna - slavná rudá armáda - negramotné loupežnické opice, které už ani s nikým nebojovaly. Rusové obsadili Modru. Kradli a znásilňovali. Znásilnili nezlilé holky včetně Květy Fialové i dědovu babičku. Ti, co se usídlili na dědově statku, povraždili veškerý dobytek. Ne z hladu, jen tak, pro zábavu. Z celé krávy si třeba uřizli kousek masa a opekli na dvoře zbytek hodili do sklepa. Když se děda vrátil, uviděl tu spoušť. Chlapům tekly slzy, když viděli zmasakrovaný dobytek, který od telátka vypiplali. Obraceli se jim žaludky, když vyklízeli tuny tlejícího masa ze sklepů. Toto dědovo vyprávení jsem si vybavil, když ukrajinec Pavlo, kterého sleduji na Twitteru, sdílel "jen tak" vystřílený kravín z takzvané "speciální vojenské operace" válečného zločince Putlera. Ovocné stromky na dědově statku byly rozstřílené samopaly. Jediná statná hrušeň to přežila. Děda kolem ní se mnou chodíval a ukazoval mi díry po nábojích: "Miško, pamätaj si, toto nám tu zanechali naši osvoboditelia". Nic se nezměnilo.

Dnes, když si už chtě nechtě musím přiznat, že jsem ve středním věku, vyhledávam ale pořád moudrost starších, od kterých zkušenosti získávám, a obklopuji se mladými, kterým se zkušenosti snažím předávat. Alespoň těm, kteří o to stojí. V mé osobní bublině si nemohu stěžovat na hloupé a morálně pokleslé mladé lidi. Naopak některé obdivuji, zejména, když je srovnám se sebou samým v jejich věku. Nad chováním některých lidí v médiích, ať už těch klasických nebo sociálních občas jen kroutím hlavou. Řada čerstvých absolventů argumentuje tím, že nemusí mít žádnou úctu ke staršímu člověku, se kterým nesouhlasí, nebo o kterém se ze zdroje, který považují za důvěryhodný, dozví, že údajně řekl či vykonal něco špatného. Toto je cesta do pekel. 

Naše etiketa, která vznikala po staletí, hovoří jasně. Vykání, zdravení, představování se, způsoby vedení rozhovoru. To vše má svůj význam. Když potkám o generaci starší uklízečku, zdravím první i kdybych si myslel, že jsem ředitel zeměkoule. Na sociálních sítích neznámé osobě nejprve vykám, zejména, když předpokládám, že může být starší než-li já. Svět se sice neustále mění, ale základní principy jsou dlouhodobé. To platí i pro profesní život. Dnes vím, že hodiny poslouchání Miroslava Viriuse při našich cestách na konference, Jaromíra Kukala při našich diskuzích, Davida Prachaře a dalších mi pomohly a pomáhají vyvarovat se množství životních omylů.

Lidstvo přečkalo a rozvíjelo se po tisíciletí díky předávání zkušeností a varování se před riziky. Úcta k moudrosti starších se z dlouhodobého hlediska vyplácí. Naslouchání umožňuje jednotlivcům i společnosti vyvarovat se opakování stále stejných chyb.

Obr. 1: Ilustrační obrázek, zdroj Pixabay

Seznam vážně perlí. Poté, co jeho redaktorka v osobních úvahách defacto lobuje za zrušení živností, tady máme další skvost "zdanění práce robotů" v článku od Pavla Cechla. 

To snad nevymysleli ani za úpadku starého Říma, že by lidem zdanili kladivo či pilu. Nežijeme v žádném matrixu a nežijí tu kolem nás žádné robotí bytosti. Jen jsme si ve snaze inovovat a přežít vytvořili značně pokročilé nástroje. Ať už se jedná o kus hardwaru, či softwarovou aplikaci, pořád jsou to jen nástroje, které je potřeba vymyslet, vytvořit a provozovat. Nejen, že je nutné platit provozní náklady, ale také je potřeba nástroje obnovovat či vylepšovat. Nemluvě o tom, že každá firma musí platit daně. I kdyby neměla žádné zaměstnance a roboti by se zázrakem sami zainvestovali, postavili, naprogramovali i udržovali, tak firma zaplatí minimálně DPH a daň ze zisku. 

Jako naprosto absurdní, populistický, ba dokonce vyděračský beru argument: "Jinak se řada lidí propadne do chudoby". Proč by se pracovitý člověk měl sám od sebe propadnout do chudoby? Čtu dále a čekám, kdy bude toto tvrzení rozvedeno. A je to tu...

Tak jako v minulosti nesebral lidem práci psací stroj, počítač, automobil či důlní rypadlo, tak lidem práci nesebere ani automatická pokladna, importér faktur nebo samořiditelné vozidlo. Ti co přemýšlejí a chtějí vytvářet přidanou hodnotu naleznou uplatnění v nekonečné inovaci a zlepšování strojů a programů. A ti co preferují rutinní práci naleznou uplatnění například jako údržbáři. Jak říká profesor Wolfgang Wahlster, lidské ruce budou naštěstí potřeba ještě hodně dlouho. 

Citované odstavce však v sobě skrývají ještě větší jed. Ten zcela vypluje na povrch po přečtení následujících...

To je víra v lidi a jejich pracovitost, že? "Protože by někdo nemusel chtít pracovat, tak ještě zvýšíme už tak extrémně vysoké daně a sebereme ještě více těm, kdo po nocích hledají příležitosti, jak sami sebe a své zaměstnance v tomto daňovém pekle uživit. A aby toho nebylo málo, zdaníme jim ještě nástroje, které po mnoho let vyvíjeli a inovovali."

Nutno říci, že autor kromě pana Semeráda, šéfa odborů ČMKOS Josefa Středuly a europoslankyně Mady Delvauxové cituje také Jiřího Halbrštáta z ManpowerGroup, jehož názor tvoří protiváhu výše zmiňované demagogii a s nímž se do velké míry ztotožňuji.

Pevně věřím, že zvítězí zdravý lidský rozum a přání sociálních inženýrů a levicových demagogů zůstanou nevyslyšeny.