Pro projekt Paměť národa mám dlouhodobě slabost. Mám už rituál, že kdykoliv zajdu na bagetu do Bageterie Boulevard, tak na Paměť národa nezapomenu přispět. A u jídla si pak přečtu jeden příběh. V čem je pro mne tento projekt tak fascinující?

Obr. 1: Terminál Bageterie Boulevard s možností přispět na Paměť národa

1. Šíře 

Nejedná se o jeden či dva příběhy vytržené z kontextu. Ale o tisíce popisů událostí od pamětníků, které spolu tvoří dokonalé puzzle. Řada článků kromě dobových fotografií dokládá skeny soudobých dokumentů - smluv, potvrzení, nařízení atd. 

2. Statistika

Byť se o historii celý život aktivně zajímám, tak právě zmíněná šíře nutí čtenáře dívat se například na období konce 40. a začátku 50. let 20. století jiným úhlem pohledu. Musel jsem si uvědomit, jak moc zúženě jsem sám toto období vnímal. Na ZŠ a SŠ jsem chodil na přelomu milénia, přesto jsme se ani na jedné škole nedostali za druhou světovou válku. Zkrátka jsme to v devítce a čtvrťáku "už nestihli".

Schválně, co se nám nejčastěji vybaví v souvislosti s nástupem komunismu v Československu? Projev Klementa Gottwalda? Poprava Milady Horákové? Smrt Jana Masaryka? Činnost bratří Mašínů? Vyprávění předků, v mém případě babiček a dědečků? Ti zasvěcenější zmíní Heliodora Píku a možná i vědí, proč tak extrémně ležel v žaludku přímo Stalinovi. Nebo fundraisera komunistické strany Zdeňka Tomana, o kterém nedávno Ondřej Trojan natočil skvělý film. Možná vzpomenou i na generála Sergeje Vojcechovského. To všechno je jen vrchol ledovce. Teprve zmíněná šíře dělá z odboje proti komunistickému režimu zajímavou statistiku. Propletené příběhy studentů, učitelů, vojáků, zemědělců, drobných podnikatelů ukazují na charakter a statečnost  jednotlivců, o kterých se dnes bohužel neučí. 

3. Lidskost 

A právě životní osudy tolika různých lidí, kteří byli lámáni a přesto zůstali uvnitř nezlomeni je fascinující a inspirující. Počty jsou jedna věc, ale mít možnost vcítit se je rovněž důležité. A přesně toto díky velmi dobře odvyprávěným skutečnostem Paměť národa umožňuje.

Příběh, který mne zaujal naposledy

Dnes mne zaujal příběh rodiny Směšných. Proč? Od levičáků slýchávám, že lidskost je levicová ctnost, zatímco hamižnost je základní pravicová vlastnost. Co je větší hamižnost...

1. Závidět těm co mají více než já a jako alibistické příklady dávat ty co mají méně než já? Požadovat materiální jistoty z peněz odebraným jiným lidem? Agitaci nazývat prací?
2. Vůbec nic nemít. Tvrdě pracovat pro sedláka a z toho skoro nic co si vydělám si odkládat? Z toho našetřeného koupit slepice a prodávat vajíčka? A zase odkládat? Pak koupit krávu a prodávat mléko? Žít podhodnotu a takto vybudovat grunt?

Rodiče pana Josefa Směšného si zvolili druhou možnost, aby je mohl stihnout "spravedlivý" trest socialistů v podobě znárodnění. Tak moc chtěli žít svůj sen, že se nevzdávali až do roku 1976. Pan Josef měl dvě práce, aby si s rodiči udrželi hospodářství a mohli "dotovat" nesmyslně vysoké odvody v režimu , který "nikoho nevykořisťoval". 

Bez paměti není budoucnost

Můj názor je, že lidská společnost tvoří dohromady organismus. Lidské životy jsou jako buňky tohoto organismu. Rodíme se, umíráme, ale dokud lidstvo bude existovat, všichni žijeme. Aby buňky mohly v budoucnu odolat zhoubám, bez kolektivní paměti to nejde. Paměť národa za mne plní tuto roli. Zajímavé články si odkládám, abych je mohl v budoucnu rozebírat se svýma holkama.

V následujícím článku zkusím shrnout, jak vnímáme aktuální situaci v e-commerce v rámci firem v nichž figuruji. V TRITON IT spravujeme řadu kampaní. V MISURA vyrábíme a prodáváme spotřební elektroniku. Své komentáře doplním grafy z nástroje WebMedea, který v rámci WebMedea services vyvíjíme a provozujeme.

Tlak na nižší ceny?

Nejen příchod Allegra na český trh už od léta míchá kartami v e-commerce. A vidět to můžeme krásně na aktuálně probíhající vánoční sezóně. Zatímco pro levnější potraviny a drogerii lidé jezdí už řadu měsíců do Polska, tak zbylé spotřební zboží nám často za bezkonkurenční ceny polské Allegro a jím zakvizicovaní Mall a CZC servírují přímo do našich internetových prohlížečů.

Například v části segmentu spotřební elektroniky a nářadí tak navzdory inflaci pokračuje dlouhodobý pozvolný pokles cen. Není to nic neobvyklého podobně si již před lety řada z nás zvykla například na polskou eObuv jejíž ceny představovaly zlomky cen tehdejších tuzemských kamenných i online distributorů značkové obuvi. Podívejme se na výstupy z aplikace WebMedea pro vybrané kategorie produktů. WebMedea sbírá pravidelně stovky výsledků z Google shopping a Seznam zboží na statisíce klíčových slov a vyhodnocuje je z hlediska ceny. Uživatelé WebMedea tak mají k dispozici pohled na vývoj průměru a mediánu ceny zboží inzerovaného na vybrané klíčové slovo v čase. 

Obr. 2: Vývoj průměru a mediánu cen zboží inzerovaného v Google nákupech na klíčová slova: "vysavač do auta" a "aku vrtačka". Zdroj WebMedea.

Zde je nutné dodat, že obecné klíčové slovo zastupující celou skupinu produktů není totéž co konkrétní produkt s konkrétními parametry. Vývoj cen produktů inzerovaných v reklamních systémech ovlivňuje: 

• cenová válka u zavedených produktů na trhu,
• příchod nových substitutů pro zavedené produkty s výrazně nižší cenou,
• větší orientace většinového spotřebitele na cenu,
• snaha produktových a produktových Performance Max kampaní dosáhnout maximalizace konverzí (při zvolení této strategie) skrze intenzivní nabízení levnějších produktů.

Jak trh reaguje?

A právě zmíněné substituty začaly hrát v e-commerce zásadnější roli. Je to logické. Cenová válka se vyostřila natolik, že ji v řadě produktových kategorií již není možné vést. Protože se na trhu objevili distributoři, kteří jsou pro značkové zboží schopni držet záporné marže. V takové situaci se ti, co chtějí v e-commerce růst, musí poohlédnout po jiných příležitostech. Třeba se stát výrobcem a budovat svou značku. Nebo nahradit zavedené značky dovozem levného zboží z Číny. Pokud přitom nabídnou dostatečnou šíři a množství produktů, dosáhnout na úspory z rozsahu při dopravě a skladování a zároveň vyšší návratnosti prostředků investovaných do marketingu (větší pravděpodobnost, že spotřebitel si prostě něco vybere). Navíc současná ekonomická situace tomuto modelu nahrává. Lidé jsou více ochotní nebýt loajální značce, když výrazně ušetří. Není proto divu, že právě v současné době vznikají nové eshopy, s cenově výhodným zbožím všeho typu, které extrémně tlačí placenou reklamou.

Obr. 3: Odhad výkonu Google shopping kanálu pro web recentia.cz. Zdroj WebMedea.

Jedním z takových online všeho obchodů, který nedávno vzbudil pozornost veřejnosti, je Recentia. A internet se plní názory zákazníků.

Obr. 4: Koláž sestavená 10.12.2023 ze screenshotu článku na penize.cz a první stránky výsledků zákaznických názorů na portál recentia na vasestiznosti.cz.

Mohou nás napadnout otázky...

1. Když se dnes skoro všechno vyrábí v Číně a vyrábí v ní i zmíněné zavedené značky, tak v čem je rozdíl? 
2. Není lepší mít produkt za zlomkovou cenu a nepřiplácet za něj tomu, kdo si na něj nalepí logo? 

Rozdíl je v základní podstatě značky - důvěře. Důvěře v to, že značka má...

1. odborníky, kteří vymýšlejí přidanou hodnotu, létají do Číny a tuto přidanou hodnotu společně se zdejšími inženýry implementují,
2. manažery kvality prosazující pouze kvalitní (=> příplatkové) materiály, motorky, panty a další prvky, které mohou odlišovat na oko podobné produkty,
3. testery, kteří všechny produkty před nasazením testují,
4. zákaznickou podporu v České republice, která produktům dané značky rozumí, dokáže poradit s jejich výběrem i předat je na servis,
5. autorizovaný záruční i pozáruční servis v České republice.

Jak situaci vnímáme v MISURA

Na výše uvedených 5-ti pilířích značky v MISURA stavíme. Jirkovi se povedlo vybudovat rozsáhlou síť distributorů, kterou nyní rozšiřuje po Evropě. Navíc díky jeho neustálému a neúnavnému vyjednávání s velkými distributory se relativně daří udržet je na uzdě, aby výrazně a dlouhodobě nepodráželi ceny mimo slevové akce. O marže bychom se pak připravili všichni. Pro náš značkový eshop a výkonnostní marketing to znamená závazek, že sami nesmíme spouštět cenové války a musíme držet smluvené minimální prodejní ceny. A to i v situacích, kdy druzí vystrkují růžky a zkoušejí, zda neprodají více, než si snížené ceny ostatní všimnou. 

Obr. 5: Vývoj průměru cen zboží inzerovaného na v Google nákupech na klíčová slova "MISURA MB1 Pro" a "MISURA monitor". Zdroj WebMedea. 

Důležitou podporou prodeje tak pro nás je oficiální web značky MISURA misura.store, na kterém detailně představujeme produkty, ukazujeme jejich silné stránky, radíme jak je používat. Tento web tvoří více než 90% asistovaných konverzí eshopu pocházejících z referral kanálu. 

Obr. 6: Nejčastější konverzní cesty značkového e-shopu MISURA. Zdroj Google Analytics 4

I přes kontinuální růst MISURA nemá cenu předstírat, že zvýšená vlna levného dovozového zboží nás nezasáhla. Projevuje se zejména v segmentu automotive. Kategorie doplňků do auta, která především loňské Vánoce představovala zajímavou finanční injekci, zaznamenala pokles. Od půlky roky 2023 jsme tak v celkových číslech rostli především díky tomu, v čem jsme nejvíce unikátní, duálním přenosným monitorům. Ani tento pilíř nezůstal úplně bez útoku nájezdníků. Zde se vyrojily vyloženě padělky monitorů značky MISURA a jako první začaly ohrožovat polský trh. Allegro nám v Polsku vyšlo vstříc a řadu z nich stáhlo po naší intervenci z prodeje. Nicméně tím, že se nám v mezičase podařilo konečně vyřešit potíž s více kabely a svést napájení i obraz obou monitorů do jednoho USB-C, tak jsme si posunuli zase o krůček napřed. 

Obr. 7: Alegorie na téma "Vítězství spotřebitele?". Vygenerováno v Midjourney

S Jirkou jsme se shodli, že nemá cenu se vší silou přetláčet s levno-dovozci v kategoriích, kde cena "substitutu" produktu padá ke stovkám korun za kus. To, že například držák MA04 má zabudované dvě rychlo nabíjecí jednotky a podobně vypadající "substitut" za "dvěstěpadesát" jen jednu nekvalitní, spotřebitel, který nekonzumuje obsah, na první dobrou bohužel neuvidí a v nákupní horečce v shopping inzerátech ani nemá možnost zjistit. Jirka se proto na jaře rozhodl utržené prostředky reinvestovat do výrazného rozšíření portfolia v segmentu monitorů. Rozjel výrobu a domluvil distributory. Z prototypů jsem byl tak nadšený, že už máme předobjednány i pro sebe do kanceláří TRITON IT. Koneckonců obsah pro jejich představení intenzivně připravujeme od konce léta :).

Tento zápisek je parafrází na můj historický příspěvek Proč nemám LinkedIn. Na mém přesvědčení a vztahu k Microsoftu se nic nezměnilo. Nicméně, úkoly se musí plnit. Jakub byl pověřen vedením porad marketingu aplikace WebMedea a jeden z prvních úkolů, který jsem dostal, bylo udělat si profil a lajkovat Jakubovi příspěvky, když už si s jejich natáčením dal takovou práci. Ti, co mne opravdu znají, se samozřejmě divili, včetně Honzy :). Takže máte pravdu kamarádi i starej konzervativní asociál Michal si LinkedIn po dvou dekádách a jednom roce od vzniku této sítě založil :). Děkuji vám za trpělivost :D ;)

V pondělí jsme v TRITON IT nasadili do provozu první část našeho interního informačního systému. Konkrétně modul zodpovědný za vykazování a evidenci práce. Opustili jsme tak Redmine po cca čtyřech letech jeho intenzivního používání. A nahradili ho vlastní aplikací.

Proč jsme používali Redmine

V čem nám Redmine nedostačoval

Od samého začátku jsme se v Redmine potýkali s příliš zdlouhavým vykázováním práce napříč klienty (hodně kliků). Celková délka zdržení se během let prohlubovala s rostoucím počtem kolegů a klientů. Postupem času jsme od Redmine začali požadovat funkce, které neumožňoval. To vygradovalo počátkem tohoto roku při auditování TRITON IT Jakubem Jánským. Jakub zavedl či překopal procesy plánování práce, sestavování rozpočtů, mzdy, fakturace. Dále zavedl číselníky pro střediska a služby. Zavedl kategorizaci nákladů a změnil způsob jejich evidence. Začal dělat manažerské účetnictví. Na vše nám chyběl ucelený nástroj. Redmine nám totiž neumožňoval:

1. Plánovat práci. Šablony plánů jsme si vytvořili na sdíleném disku. Tyto šablony si kolegové vyplňovali. Po dokončení úkolů jsme si však všichni museli práci ještě vykázat do Redmine, aby z něj šli vytáhnout podklady pro mzdy a fakturace.
2. Evidovat mzdy a generovat mzdové podklady. Vedoucí středisek vytahávali hodiny pro mzdy z Redmine do externích dokumentů, doplňovli je sazbami a zasílali účetnímu oddělení.
3. Aplikovat bonusy a malusy a vést o tom evidenci. Vše se řešilo na telefonech mezi společníky a účetním oddělením.
4. Evidovat a přiřazovat kolegům benefity. Evidence je zatím roztříštěna mezi Luckou zodpovědnou za HR a účetním oddělením. Opět několik různých excelů.
5. Sestavovat podklady pro fakturace. Accounti zatím exportují hodiny z Redmine a sestavují excelové sheety s podklady pro fakturace, které na disku sdílí účetnímu oddělení. 
6. Vyhodnocovat tržby a náklady. Všechna potřebná data jsou každý měsíc exportována z Redmine a ABRA Flexi Bee a nelávána do ohromného excelu. Ve kterém Jakub připravuje vyhodnocení hospodaření.
7. Mít všechny číselníky na jednom místě. Všechny výše uvedené kroky vyžadují číselníky, které bylo nutné držet aktuální na několika místěch současně.
8. Přidělovat role a oprávnění. S rostoucí agendou bylo čím dál tím složitější organizovat dokumenty na disku tak, aby měla každá role přístup k tomu, co potřebuje.
9. Integrovat s jinými aplikacemi. Chyběla nám schopnost integrovat naši evidenci s jinými aplikacemi a provádět automatické importu a exporty.
10. Mít pod jediným loginem všechny firmy. 

Proč jsme se rozhodli vytvořit si vlastní systém

Důvod 1: Mít vše na míru. Za roky naší existence jsme si vychytali workflow, které nám při naší práci vyhovuje nejlépe. To jsme zkombinovali s know how, které k nám přinesl Jakub Jánský ze skupiny kolem rodiny Havrdovi, dnešní Arbol capital. A to jsme potřebovali optimalizovat a převést do aplikace, které bude vyhovovat přesně našim potřebám. 

Důvod 2: Naší dlouhodobou ambicí je budovat holdingovou strukturu kolem naší společnosti BGU. Postupně pod ní konsolidovat naše veškeré podnikatelské aktivity. Kromě MISURA na ni napojit i TRITON IT a WebMedea services. A do dalších naších startupových investičních projektů už vstupovat jednotně přes BGU. TRITON IT bude jedna z obslužných firem, která bude zodpovědná za vývoj SW a výkonnostní marketing. Každá ze současných i těch budoucích firem bude potřebovat evidovat práci a náklady, vést manažerské účetnictví. Současným na trhu dostupným aplikacím bychom se kvůli jejich licenčním politikám nedoplatili. 

První dojmy

Vím o sobě, že bych nedokázal žít bez dalších lidí. Zdrojem životní radosti jsou pro mě moji blízcí, přátelé i nový lidé, se kterými se seznamuji. A i když jsem introvert, který rád zaleze do své ulity, nevydržím v ní být příliš dlouho. Dokáži si dnes přiznat, že umím být sobecký. Ale také o sobě vím, že jednou z mých životních radostí je radost z pokroků a úspěchů jiných lidí. A tohle se u mě s věkem prohlubuje. Brácha to má stejně. Oba milujeme heuréka momenty mladších lidí, když na něco přijdou, prolomí myšlenkovou bariéru a získají větší rozhled, nebo si osvojí klíčovou dovednost, založenou na pochopení širších souvislostí. Když mi Saša Ščančar před pár lety řekl, že jsem měl být učitel, měl asi v něčem pravdu :D 

Odklon od levicového pohledu na svět

To jsou možná důvody, proč odmítám přehnaný individualismus, který připisuje některým jedincům skoro až nadpřirozené schopnosti, bez ohledu na jejich méně či více široké okolí. A právě proto jsem nejspíše byl v mládí levičákem. Tedy toto byl ten dobrý důvod. Později jsem v sobě objevil sílu si přiznat, že převažovaly mé horší pohnutky jako závist, lenost, pokrytectví, intelektuální snobismus, nebo pocit, že vím, co je pro druhé nejlepší. Okamžik, kdy jsem sám sobě toto přiznal a začal s těmito vlastnostmi u sebe bojovat, byl moment, kdy se mi začalo měnit nastavení mysli, až jsem se začal cítit být pravičákem :)). Měl jsem kolem sebe lidi, kteří na tom měli lví podíl. Můj táta, Petr Fiala, nebo David Fanta . 

Konflikt rovnosti startovacích podmínek a svobody

Jsem rád, že jsem si touto cestou prošel. Protože si dobře pamatuji, jak jsem sám po společnosti požadoval "rovné podmínky" a "stejnou startovací čáru". V diskuzích s tátou a Petrem Fialou jsem pak narážel na nemožnost nastavení takových podmínek jinou cestou, než omezením svobod. I na teoreticky nevyčíslitelný účet za nastavení takových podmínek pro ty, kteří si neustále sami svým přičiněním podmínky zhoršují. Stál jsem tehdy na rozcestí. Musel jsem si položit následující otázky. Požaduji skutečně lepší podmínky pro druhé? Nebo pro sebe? Nebo dokonce někomu něco nepřeji? Například proto, že mu závidím, že se narodil cílevědomějším a bohatším rodičům, méně se strachuje o svou budoucnost, může si dovolit si více užívat a méně pracovat, natož přemýšlet, jak se prosadit? Nehledám tak náhodou důvody, kterými bych ospravedlnil to, že se mi nechce příští dekády obětovat usilovné práci na sobě? 

Kolektivní trpící a viníci

Význam diskuze a slušné konfrontace názorů

Jsem si vědom toho, že stejný princip kolektvní viny lze aplikovat i obráceně. I když si levici spojuji s výše popsaným. Mohou existovat lidé, kteří si s levicí tvoří úplně jiné asociace. Proto když vedu rozhovor s přesvědčeným levičákem, nejprve se dotazuji, co si pod tímto označením představuje. Stejně tak i já jsem připraven zodpovědět otázku, co si představuji pod pravicí. Při diskuzi s rozumným člověkem se dá předejít zbytečnému konfliktu a můžeme zjistit, že vyznáváme stejný žebříček hodnot. Takový dojem jsem získal například při krátké výměně názorů s Terezou Adrian, jejíž názor respektuji a jejiž twitterové příspěvky pro mne představují čistou radost ze života a nezištné práce pro společnost.

Horší startovní podmínky jako motivace

Konkrétní příklady

Historie zná řadu takových lidí, kteří neměli nic jiného než svou hlavu, ruce a svobodu. Lidí co vyrostli v tak nuzných a nevýhodných podmínkách, že na daném místě a v daném čase už ani hůře žít nešlo. Přesto to dokázali. To jsou moji hrdinové. Šlojme Petschek, chudý židovský kluk, kterému toleranční patent od Josefa II otevřel cestu ke svobodě, ale také povinné službě v armádě. Po odkroucení vojenské služby neměl vůbec žádné peníze, majetek, či vzdělání, jen nově získanou svobodu. Madam C.J. Walker, nejchudší z nejchudších, žena, svobodná matka, černoška z doby, kdy rasismus v USA vrcholil. Neměla nic než svobodu, svobodu s pachutí rasové segregace a předsudků. Chris Gardner, černý táta, který dotáhl odloženou spotřebu na samou hranici holé lidské existence, jediné co měl byla svoboda volby. Identitární levičáci tyto příběhy nesnáší asi stejně jako takzvaného konzervativního gaye Antonína Vavrušku. V momentě, kdy se levičákům nedaří zamlčet existenci těchto osob, uchylují se k jejich zpochybňování a verbálním útokům. Tyto osobnosti totiž pouhou svou existencí (byť u některých minulou) vyvracejí výše popsanou ideologii. A každý den vznikají nové příběhy lidí, kteří se odmítají vzdát. Lidí jako Daniel, kterému ani chybějící půlka těla nebrání ve snu podnikat.

Obr. 1: Madam C.J. Walker

Zmíněný Chris Gardner v jedné ze svých řečí přichází s výzvou. S výzvou pro lidi, kteří si váží svých úspěchů, toho, kam se vypracovali. Aby vzpomněli na ty, kteří jim na jejich cestě pomohli. Třeba tím, že v ně věřili, nebo v nich viděli potenciál a upozornili je na něj. Aby tyto lidi navštívili a poděkovali jim.

Význam vděčnosti

Víra v druhé lidi a vděčnost jsou totiž klíčové vlastnosti pro budoucnost. Vděčnost umí porazit závist, agresi a celou řadu dalších špatných vlastností. Vděčnost poráží nárokovou hamižnost a závist levičáků. Vděčnost pomáhá uvědomit si, že jsme lidmi a že ostatní lidi k životu potřebujeme. 

Koláž: Pokora a přejícnost naší levicové inteligence 

ChatGPT jsme v TRITON IT začali výrazněji používat letos v lednu. Nikoliv ke generování článků, ale k řešení běžných rutinních úkolů napříč firmou. Nejčastěji se na něj obracíme jako na univerzální help manuál. V administrativě si necháváme generovat excelová makra dle zadání. Vývojáři si generují dílčí specifické funkce či skripty. Copywriterům ChatGPT usnadňuje tvorbu rešerší, nebo generování srovnávacích přehledů.

Jakožto člověk, který studoval statistiku, teorii informace a fuzzy logiku. A tudíž se zabýval fuzzy sítěmi, respektive teorií neuronových sítí. Jsem si říkal, jestli nachytám ChatGPT v tom, na čem by měl být postaven. Zajímalo mě, jestli si ChatGPT "uvědomuje", že k dokonalosti mu chybí znalost konkrétních lidí. A zajímalo mne, zda je schopen a připraven takové informace využít. A podle všeho jsem ho nenachytal (viz screenshot níže).

Musím říci, že dneska na mě ChatGPT udělal zatím největší dojem. Za mne je tedy už jasné, kam se v příštích letech bude využití umělé inteligence vyvíjet.

Obr. 1: Rozhovor s ChatGPT o informační entropii

Před několika lety jsme se u společného klienta potkali s jednou prima konkurenční agenturou. Šéf marketingu u klienta byl srdcař, který nás měl obě firmy rád. Obě firmy jsme mu v minulosti dobře posloužily. Chtěl nás proto současně. Každý, kdo se pohybuje v oboru, ví, že meziagenturní vztahy jsou komplikované. Pokud agentury nejsou partnery hned od začátku, může to mezi nimi vřít. Ale tady to nevřelo. Byli to prima chlapíci a velcí pohodáři s nadhledem. Padli jsme si do oka. Začali jsme se potkávat i mimo prostory klienta. Oni nás několikrát navštívili ještě v našich prvních kacelářích v ulici Viktora Huga. My jsme je navštěvovali u nich. S majitelem jsme v užší sestavě zašli párkrát na brunch. Byli větší a úspěšnější než my. Měli dominantního klienta - jednu z nejznámějších firem v ČR, dalo by se říct trochu národní poklad. Tím klientem žili. Dělali pro něj první poslední. A ten jim také umožnil vyrůst. Chlubili se nám co všechno pro svého největšího klienta zařizují a tvoří. Byla to z jejich strany upřímná radost a hrdost. Skladba ostatních klientů byla tehdy podobobná s námi. 

Sdíleli jsme spolu informace o našem přístupu. V mnoha problematikách jsme měli shodný názor. V jedné ne. My si všechno lepili z opensource, free tarifů a vlastních udělátek. Oni jeli první ligu v SW vybavení marketingové agentury. Měli nakoupené desítky licencí v plné palbě. Všechno zaintegrováno do sebe. Spolupráce s nimi byla skvělá. Byli akční, pohotoví, měli nápady. Seděli jsme společně hodiny a vymýšleli kam posunout společného klienta dál. Toho naše prezentace na rozšíření spolupráce zaujaly a návrhy představenstvo odsouhlasilo. Začala realizace. Pak nastala situace jako z válečných thrillerů. Takové to letí parťáci do boje. Jedno letadlo zaletí za mrak. A najednou tam není. Nastane naprosté rádiové ticho. Druhé se snaží se s ním spojit. Dochází čas a palivo. Ticho. Telefony nebrali, na maily neodpovídali. Klient nervózní. Tommymu se s naším společným kontaktem podařilo nakonec rozplést co se přibližně stalo. Ve světě marketingu jsou takové situace běžné.

U již zmíněného dominantního klienta došlo ke změně politické situace a obměně managementu. Nový manažer patrně chvilkově vytvořil velký tlak a současně zřejmě i velká očekávání. To našemu parťákovi odčerpalo focus ze společného projektu. No a pak naši přátelé o toho největšího klienta přišli. Byli novým manažerem vyměněni. Opět si můžeme domýšlet co to pro ně znamenalo. Jako když stojí dům na pilířích a ten nejtlustší, nosný, useknete. Společnou zakázku u našeho společného klienta už také nedodělali. Lidé byli rázem nepokrytí zakázkami. Paralýza. Nemožnost v krátkém čase kompenzovat tak velký výpadek. A všechny napálené paušální licence pro ně byly kamenem, který je stahoval ještě více ke dnu. Tehdy jsem si potvrdil to, co jsem předtím podvědomě tušil. Jak je pro firmu závislou na prodeji lidské práce extrémně riziková kumulace fixních nákladů. Zvláště těch, které nejsou přímo navázány na lidskou práci.

Pokud se rozhoduji, zda zakoupíme licenci SW do libovolné firmy, kde o tom rozhoduji. Řeším následující body...

Když už jsem si na blog napsal o pravicových hodnotách, také si zde poznamenám, co si představuji pod konzervativním přístupem. 

Být konzervativní v mém pojetí znamená

Být konzervativní v mém pojetí neznaméná